Priestley přiletěl podepisovat své knihy v pražském Neoluxoru a zúčastní se i čtvrteční premiéry představení napsaného podle knihy Příšerné příběhy strýce Monteguea. Praha ho láká hlavně tajuplnou až děsivou atmosférou. Horory totiž miluje od dětství, přiznal v rozhovoru.
"První skutečně strašidelná kniha, kterou jsem četl, byla Dickensova Vánoční koleda. Duch Vánoc v kapuci a s kostnatou rukou byl děsivý. Později, v pubertě, jsem četl spoustu hororů, sci-fi, strašidelných komiksů. A samozřejmě Frankensteina a Draculu," přiznává autor.
Nebál se však jen u knih, nejhrozivější mu připadala šatní skříň v jeho ložnici. "Nenáviděl jsem pohled na její pootevřené dveře, vždycky jsem musel vstát, a i když jsem měl hrozný strach, musel jsem je zavřít," vzpomíná Priestley.
Z představení Příšerné příběhy strýce Montaguea Divadla Puls
Podle něj se vlastně bojíme rádi, i když ne skutečného nebezpečí. Proto lidé začali stavět domy hrůzy a strašidelné hrady, točit horory a psát strašidelné knihy. S nápadem psát humorné horory přišel za Priestleym nakladatel, ale autor se dlouho nedovedl trefit do jeho představy. "Všechno, co jsem napsal, bylo příliš vtipné a málo děsivé." Pak použil námět připravený do knihy pro dospělé, hrdinu nahradil dítětem a uspěl. Malý Edgar, který navštěvuje podivínského strýce Monteguea, dostal jméno podle autorova oblíbeného klasika žánru, Edgara Allana Poea.
A strýc Montegue? "Když jsem ho psal, myslel jsem na velké herce klasických hororů, třeba na Christophera Leeho, filmového Frankensteina, Draculu, Jekylla a Hydea. Nebo na Petera Cushinga, který ztvárnil Frankensteina celkem šestkrát."
