Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Spíše ztráta soudnosti než ruská fantazie

  10:03aktualizováno  10:03
Kdyby se premiéra hry Zdeňka Jecelína Rodinné sídlo odehrála na scéně oblastního divadla nebo v některém generačním souboru, pro který byla původně určena, nic tak dramatického by se nestalo. Další nezdařený pokus o původní českou hru podtržený bezradnou realizací, divadelní život jde dál. Na prestižní scéně Stavovského divadla má však toto umělecké harakiri zcela jiný dopad.

Paradoxně posledním v řadě, koho lze označit za hlavního viníka, je sám autor, který neudělal nic tak špatného - toliko svou dvakrát odmítnutou hru poslal do soutěže vyhlášené Národním divadlem. Péči o původní českou dramatiku má dramaturgie Národního divadla tak říkajíc v popisu práce.

Bilance uměleckého šéfa činohry Josefa Kovalčuka za jeho funkční období je ovšem v tomto ohledu tristní. Nedostatek původních textů nejprve kompenzoval vlastním úsilím, kdy je jako spoluautor či dramaturg podepsán na řadě dramatizací literárních předloh (Romance pro křídlovku, Bloudění, Idiot, Markéta Lazarová).

Pozdější vyhlášení soutěže o původní hru pro činohru Národního divadla se může jevit jako alibistické gesto, ale připusťme i dobrý úmysl motivovat dramatiky, aby pozornost upřeli právě k hereckému potenciálu první scény. Jinak totiž nelze vysvětlit, proč se dramaturgie důkladněji nezabývala dramatickými texty zaslanými do jiné soutěže - o Cenu Alfréda Radoka. Potom by zjistila, že Jecelínovo Rodinné sídlo zde nepostoupilo ani do druhého kola!

RODINNÉ SÍDLO
Zdeněk Jecelín

režie Ivo Krobot
scéna Tomáš Rusín
kostýmy Jana Zbořilová
hudba Martin Dohnal
dramaturgie Jan Hančil
pohybová
spolupráce
Nina Vangeli
hrají Vilém Udatný
Martin Preiss
Miluše Šplechtová
Martina Válková
Jana Janěková ml.
Jan Hartl
Tomáš Petřík
Alexandr Minajev
Eva Salzmannová
Kateřina Winterová
Karel Pospíšil
Hana Ševčíková
Tomáš Racek
premiéry 27. března 2002
28. března 2002
To v soutěži Národního divadla byla odborná komise, v níž zasedli například Zdeněk Hořínek či Milan Uhde, shovívavější. První místo sice neudělili, ale i druhá příčka nakonec stačila k uvedení. Hra Rodinné sídlo má podtitul Fantazie o životě ruské venkovské šlechty a skutečně představuje ukázku, jak si mladí divadelníci (autorem námětu Jecelínovy hry je Daniel Hrbek) pohrávají s dnešním odkazem ruské klasiky - od Turgeněva, Čechova až třeba po Michalkovův snímek Lazebník sibiřský.

Hlavní potíž Jecelínova textu však spočívá v tom, že v jádru postmodernisticky hravou inspiraci bere smrtelně vážně a předkládá k uvěření pseudorealistický příběh, který neobstojí ani jako fantazie na motivy jiných příběhů. Upovídanou, schematickou, realisticky těžkopádnou hru mohla snad zachránit lehká ruka režiséra, která by textu dodala, čeho se mu nedostává: humorného odstupu, ironického nadhledu vůči konvenčnímu balabile vztahů v ruských reáliích.

Namísto toho, aby vedení činohry svěřilo hru někomu z mladší generace, naložilo však tenhle úkol na znaveně rutinérská bedra kmenového režiséra Ivo Krobota. Další dobrý úmysl pomoci začátečnické hře režijní zkušeností, který spolehlivě nevyšel.

Ve zřídkavých pokusech hru nadlehčit - kdy například do pařížského hotelového pokoje vplují tanečnice jako neodbytná vzpomínka na Rusko - sklouzává inscenace k nechtěné parodičnosti. Většinu času se ovšem drží v mantinelech zdlouhavé popisnosti, která dává "vyniknout" šroubovaným dialogům a banální psychologizaci postav - například dvojici kamarádů (úspěšného a neúspěšného) či sester (ambiciózní a submisivní).

Právník Michal Martina Preisse se ze zklamané lásky dává v závěru na cestu zločinu, jeho přítel a posléze sok Andrej v podání Viléma Udatného zase kdovíjak vystřízlivěl ze sna o ruské aristokracii, mírně čechovovské dvojici doktora Kuzmina a vdovy Valerie v podání Ivo Kubečky a Miluše Šplechtové jejich námluvy zcela nečechovovsky "klapnou".

Hercům zkrátka není co závidět. Statečně odříkávají všechny dialogy, ale vykřesat z textu jen trochu zajímavější figuru se jim snad ani nemůže podařit. Hodnotit lze jen stupeň jejich osobního nasazení.

Po celý čas svého funkčního období se umělecký šéf Josef Kovalčuk velmi obtížně vyrovnával s nepříznivými kritickými ohlasy práce činohry. Zdá se, že v druhé polovině své poslední sezony svou nervozitu překonal. Jinak by musel přijmout odpovědnost a po premiéře Rodinného sídla ze svého nezáviděníhodného postu odstoupit.

Rodinné sídlo. Fotografie z inscenace Národního divadla Praha.

Autor:




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Martin Kraus a Chantal Poullain v novém nastudování Šesti tanečních hodin v...
Hrát u Bolka je moje srdeční záležitost, říká Chantal Poullain

Úspěšné nastudování hry Šest tanečních hodin v šesti týdnech se od léta hraje v Divadle Bolka Polívky. Chantal Poullain zde učí už třetí taneční mistr.  celý článek

Přemysl Pálek v titulní roli nového nastudování Krysaře v pražském Kalichu
Landův Krysař vznikl ve staré době. V Kalichu zkoušejí novou verzi

Po důmyslné dřevěné scéně plné otočných kulis se prochází postava v kápi. Herec Přemysl Pálek odříká své věty důsledně zadumaně. Jeho role Krysaře vzbuzuje...  celý článek

Herec Jan Kříž
V Německu zkoušíme Ples upírů devět hodin denně, říká herec Jan Kříž

Zkoušky ve Stuttgartu jsou intenzivnější než v Česku, vzkazuje z Německa Jan Kříž, který tam stráví celou příští sezonu. Zahraje si v původní verzi slavného...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.