Nutno předeslat, že jsme zcela záměrně vynechali tituly, jež se nabízejí jaksi automaticky. Dnes už každý ví, že Láska nebeská (2003) či Titanik (1997) jsou „jistota“, ostatně proto na ně také žádná televize nezapomíná (a nejen o Vánocích). Co ale ty další, méně prvoplánové filmy?
Při pátrání po nejsladších, leč pokud možno ne úplně kýčovitých romantických filmech, natrefí člověk na dvě zajímavé skutečnosti.
Dvě romantické tutovky: Titanik a Pretty Woman
Zaprvé: v sedmdesátých letech museli mít romantici absťák. Najít v téhle éře aspoň jeden doják bez pragmatického tónu, sexuálních úchylek a tragického konce, se ukázal být téměř nadlidský úkol. Za druhé: devadesátá léta jsou takřka synonymem chytré romantiky a vybrat jenom jeden film se jeví skoro jako svatokrádež. Evropskému trhu tou dobou kralovaly snímky s Hughem Grantem (Čtyři svatby a jeden pohřeb, Notting Hill, Mickovy modré oči), tomu americkému zase „městské“ komedie z pera Nory Ephronové (Láska přes internet, Samotář v Seattlu).
A ještě jeden postřeh: v žádném z nespočtu žebříčků nejromantičtějších filmů nechyběla Love Story, snímek, ve kterém jde ruku v ruce romantika s rakovinou. My v redakci nechápeme - ač je to zcela jistě záležitost jímavá a krásná, nikdo nemáme odvahu podívat se na Love Story víc než jednou (natož se jí drásat o „šťastných a veselých“).
Nakonec jsme si proto stanovili pravidlo: ve vánočním výběru nebude nic, co nekončí happyendem. Stačí, že se šťastných konců nedočkají čeští kapři.
Léta padesátá
Z filmu Sabrina (1954)
Sabrina (1954) Film jednoho z největších klasiků americké kinematografie Billyho Wildera zná rozhodně méně lidí, než jeho modernější variantu s Harrisonem Fordem a Julií Ormondovou. Přesto, respektive právě proto doporučujeme právě verzi z padesátých let. Pohádka o chudé dívce, která okouzlila milionáře, totiž stojí a padá s hereckými představiteli a Audrey Hepburnová s Hupreyem Bogartem jsou prostě lepší.
Léta šedesátá
Z filmu Romeo a Julie (1968)
Romeo a Julie (1968) Nejslavnější filmovou verzi nejslavnějšího milostného příběhu všech dob natočil Ital Franco Zeffirelli. Byl první, kdo nechal hrát mileneckou dvojici teenagery (začínající Leonard Whiting a Olivia Hussey), zároveň však nevynechal ani herecké legendy (Laurence Olivier, Michael York). Kdo zná, potvrdí, že autentičtějšího (a něžnějšího) „Shakespera“ jste neviděli a už asi ani neuvidíte. Při vší úctě ke Kenethu Branaghovi.
Léta sedmdesátá
Z filmu Takoví jsem byli (1973)
Takoví jsme byli (1973) Třaskavou politickou tematiku předlohy (včetně mccarthyovského honu na čarodějnice) dokázal režisér Sydney Pollack naředit tak, že nepřekáží romantice, proto je jeho film jedním z našich hlavních tipů. Osudová scházení a rozcházení Roberta Redforda a Barbry Streisandové mají nadčasové kouzlo, nemluvě o účinku slavné oscarové písně The Way We Were. Redforda prý musel Pollack k roli dlouho přemlouvat, zpětně bychom mu tedy za jeho vytrvalost měli poděkovat. Vyplatila se.
Léta osmdesátá
Z filmu Když Harry potkal Sally (1989)
Když Harry potkal Sally (1989) Velkým konkurentem v souboji o titul nejlepší doják 80. let byl pro tuhle průzračně newyorskou komedii další majstrštyk Sydneyho Pollacka Vzpomínky na Afriku (1985). Snímek z dílny expertky na romantiku, scenáristky Nory Ephronové (Láska přes internet, Samotář v Seattlu) zvítězil jen proto, že na jeho konci nebrečíme jak želvy (viz pravidla výběru). Meryl Streepová v roli ženy, která dokáže ustát nemoci, nevěru i drsné africké podmínky, pro nás nicméně zůstává královnou slzy neslzy.
Léta devadesátá
Z filmu Čtyři svatby a jeden pohřeb (1994)
Čtyři svatby a jeden pohřeb (1994) Devadesátá léta přinesla rovnou celou vlnu romantických komedií, vybrat jednu jedinou byl proto úkol téměř nadlidský. Nakonec zvítězila ta, jež stála na samém počátku. Chlapecký pel Hugha Granta v roce 1994 ještě nepůsobil křečovitě, bezchybně zabírá i kombinace cynismu a romantiky. Režisér Mike Newell přesně věděl, co chce říct, a diváci mu porozuměli. A to se nestává tak často.
21. století
Z filmu Deník Bridget Jonesové (2001)
Deník Bridget Jonesové (2001) Zapomenout v našem výčtu na Bridget Jonesovou, to by byl hřích. Vždyť kolik z nás si po vzoru téhle roztomile neúspěšné single třicátnice začalo psát deník neúspěchů. Kolik z nás se z žalu nad svou neveselou existencí přejídala zmrzlinou a čekala, kdy naše kosti začnou ohlodávat vlčáci. Ostatně jen díky Bridget, respektive jejím nápadníkům, se vžila zbrusu nová typologie mužů; teď máme prostě „soby“ (objektivně vhodný, ale zcela nepřitažlivý partner) nebo „Daniely“ (objektivně nevhodný, ale jednoznačně přitažlivý partner). Díky, Bridget.
Romantické tutovkyaneb co ani není třeba doporučovat 50. léta: Prázdniny v Římě (1953) .... a co se nevešlo (ale mělo by): Amélie z Montmartru (2001), Zkrocená hora (2005), Nevěsta na útěku, Někdo to rád horké. |
