Na fotografii pózujete s nápisem Please Help Us To Become Pop Stars. Tolik o popularitu stojíte?
Ale to byla samozřejmě parodie. V podobném duchu bude pokračovat celá promokampaň k novému albu, chceme si tak dělat legraci sami ze sebe. Kariéra skutečných „pop stars“ je totiž většinou strašná komedie. Asi nejlépe je to podané v Muži na Měsíci od Miloše Formana. To je pro mě kultovní film, ve kterém je vidět, jak si hlavní hrdina Andy Kaufman dělá ze své kariéry legrácky. Také není o co stát - hvězdy jsou nešťastné, nemají žádné soukromí a často skončí špatně. Jsou to vlastně oběti.
V čem je nové album jiné než Pop Secret?
Vždy jsem chtěl udělat desku, jako je Dog Man Star od Suede - nádhernou, hlubokou, pomalou. Pleasure You Can Measure je proaranžované, a přitom intimní a jednoduché album. Zároveň je hodně písničkové a proti Pop Secret mnohem méně taneční.
Jaký význam skrývá název desky?
Je to takový dvojsmysl. Než jsme vybrali konečný název, přemýšlel jsem, proč to vlastně celé dělám. A pak jsem sám se sebou vedl asi půlhodinový rozhovor před zrcadlem. Tam jsem zjistil, že jediným důvodem je pro mě „pleasure“. Krásné slovo, které v češtině nevyzní - požitek nebo rozkoš, to není ono. „Pleasure“ je vlastně to, co udržuje člověka naživu. Uděláte někomu radost a ta radost se pak zase vrátí k vám. Takže „pleasure“ je o hudbě a „measure“ (měření) je reakcí na všechny takové ty hudební ceny. Protože hudba se poměřovat nedá.
Nikdy jste se netajili tím, že byste chtěli prorazit do světa. To by přece bylo snazší za pomoci velké firmy, jako je EMI, od které jste odešli k malému vydavatelství U:Bahn Records.
Myslím, že ne. V EMI pro to také moc neudělali. Nyní chystáme pár koncertů v zahraničí: v červnu nás čeká festival v Portugalsku a jednáme i o vystoupení ve Francii. Přesto jsme se rozhodli, že nejdříve chceme získat zázemí zde - roztáhneme křídla, abychom později mohli odlétnout pryč. Naší předností je, že tady v současné době není podobná kapela jako my. Jsme jako The Smiths, ti byli také osobití a měli svůj svět. Spříznění cítíme snad jedině s Khoibou nebo Roe-Deer. Takže zatím se snažíme prolomit hranice, jako se to podařilo Monkey Business nebo Support Lesbiens, kteří také zpívají anglicky, a přesto se dostali do rádií. Doufáme, že se nám to povede taky.
Album jste si produkovali sami. To nebývá zvykem.
To už je takové naše renomé. V současné době tu není producent, který by nám mohl udělat desku. Vážíme si Dušana Neuwertha, Honzy Muchowa nebo Romana Holého, ale to jsou lidé s výrazným rukopisem, který by příliš ovlivnil finální podobu desky.
Změnily se vaše postoje k taneční scéně, o které jste se dříve vyjadřovali s despektem?
Spíše je humorné sledovat, jak je taneční scéna na ústupu. My si vážíme dobrých dýdžejů, třeba DJe Wiche nebo Josefa Sedloně. Nelíbí se mi však, když se hudba rozděluje do škatulek - breakbeat, downtempo, jungle, two step. Mně připadá, že to není pravá muzika, ale jen hraní s beaty nebo samply. To není muzika, která by mě zajímala.
Desku nenecháte ani remixovat?
Rozhodně ne. Remixovat budeme maximálně živě na pódiu s kapelou. Podle mě je zbytečné přehrabovat se v hotových skladbách. Lepší je dělat novou muziku.
Jak dlouho jste pracovali na novém albu?
Rok a půl, téměř dva roky. Když jsme dokončovali Pop Secret, měl už jsem hotovou polovinu skladeb na novou desku. Vždy víme, co bude dál. Nebo se snažíme být alespoň o krok napřed. Již teď můžu říct, že třetí deska bude našlapaná, veselejší a hitovější než předchozí dvě. Možná vyjde jako dvojalbum, každé cédéčko by bylo v jiném stylu. To už plánujeme hrozně dlouho. Abychom právě shodili ty styly.
 Gregory Finn ze skupiny Southpaw. |
 Skupina Southpaw. |
 Skupina Southpaw. |
