Soukromý dějepis mistra převleků

Brit David Bowie vydává desky třiatřicet let. Jeho kariéra je přehlídkou téměř divadelních charakterů, které promlouvají skrze hudbu. Bowie byl folkrockovou máničkou, stylizoval se jako padlá androgynní hvězda Ziggy Stardust, aby povstal v roli skutečné megastar. V osmdesátých letech dělal stadionový pop a s Mickem Jaggerem natočil hit Dancing In The Street. Ve skupině Tin Machine následně „odpočíval“ v roli pouhého hráče. Pak se hudebně kamarádil s jazzmanem Lesterem Bowiem, který o zpěvákovi říkal, že na saxofon hraje s týmž amatérským nadšením jako prezident Clinton.

V devadesátých letech Bowie ulétl na brutálním technu, elektronické, taneční hudbě a získal další posluchačskou generaci. Předposlední album Hours... věnoval hodnotám písňového rocku, které pomáhal vytvářet. A nyní přichází s deskou Heathen (Bezvěrec či Pohan). Čekalo se na ni stejně jako na téměř všechna alba nyní už pětapadesátiletého Davida Bowieho. Muže, o kterém nikdy nevíte, co na příštím albu provede.

Deskou Heathen Bowie pokračuje ve výpravách do své hudební minulosti; hraje tu na starý syntezátor, na saxofon, kytaru, bubnuje a zároveň používá moderní studiovou alchymii. „Chtěl jsem cítit váhu a tíhu let,“ řekl zpěvák, který se uchýlil do studia v horách New Jersey, ležících poblíž magického Woodstocku.

Bowie asi vnímá, že populární hudba se v určitých cyklech vrací k pevným hodnotám. Bowie se chtěl opřít o nesmrtelné prvky rocku i zvuku, který přinášejí jeho alba Low, Heroes, Lodger či Scary Monsters. V druhé polovině sedmdesátých let mu s těmito deskami pomáhal producent Tony Visconti, kterého zpěvák znovu oslovil a jenž se chopil baskytary. Kytarista Pete Townshend z britské veteránské kapely The Who vnesl do písně Slow Burn prastarou jadrnost, neučesanost a stal se patrně jakousi sudičkou dalších skladeb.

Přítomen byl i další klasik Neil Young - ovšem pouze prostřednictvím řízné, melodické písně I've Been Waiting For You. Tady se do strun opřel hostující kytarista David Grohl ze skupiny Foo Fighters. Rockový šlapák Cactus si Bowie

David Bowie Heathen
1	Sunday
2	Cactus
3	Slip Away
4	Slow Burn
5	Afraid
6	I've Been Waiting For You
7	I Would Be Your Slave
8	I Took A Trip On A Gemini Spaceship
9	5:15 The Angels Have Gone
10	Everyone Says 'Hi'
11	A Better Future
12	Heathen (The Rays)

oblíbil u amerických Pixies a na albu Heathen tuto skladbu posunul o deset let zpět, kamsi do sedmdesátých let. Pomalá píseň Slip Away je klasickým dramatickým songem, který připomíná Bowieho v éře Ziggyho Stardusta. Hybná skladba Afraid znamenitě spojuje tepavý rytmus se smyčci.

Bowieho muzika není nikdy jednosměrná. Deska Heathen to potvrzuje třeba v jedinečné převzaté písni I Took A Trip On A Gemini Space. Pod fantazírujícím burácením Bowieho saxofonu šlehá zrychlený strojový rytmus, vynález devadesátých let. Nahrávka vytváří dojem vesmírného prostoru, zatímco v 5.15 The Angels Have Gone se Bowieho muzika vylévá z hranic písně do jakýchsi experimentálních ploch. Velmi působivé prolínání melodičnosti a snivosti, dramatických momentů a zvukových experimentů nabízejí skladby Sunday a Heathen. První a poslední snímek skládají jakýsi postmoderní rámec alba Heathen. Přitom každá z písní uvnitř tohoto „sférického obalu“ vypadá trochu jinak a odkazuje k odlišnému období zpěvákovy kariéry.

Muzikantské nadšení a kvalita zpracování tentokrát převážily nad Bowieho vizionářstvím. Ale možná Bowie žádnou budoucnost nevidí. Anebo se mu ztrácí v propletenci proudů a stylů současné populární hudby, jež se sama občas stává „heathen“ čili bez víry či bez duše. A tak Bowie, který se na obalu stylizuje jako muž s mrtvým zrakem, nabídl něco jako vlastní dějepis. Je chytrý. Umí se vracet k sobě, aniž to vypadá samožersky nebo jako ztráta invence. Je to výtečná muzika.

David Bowie.

Obal alba Heathen Davida Bowieho.

David Bowie.

Fotografie z bookletu CD Heathen Davida Bowieho.

Fotografie z bookletu CD Heathen Davida Bowieho.

Fotografie z bookletu CD Heathen Davida Bowieho.

Fotografie z bookletu CD Heathen Davida Bowieho.