Asi každý, kdo českou hudební scénu sleduje alespoň z rychlíku, si udělal už předem představu o tom, jak asi tenhle nevyhlášený(?) souboj dopadne po stylové stránce. Tam, kde Kodym a P.B.Ch. nabízeli hitovost, přímočarost a vtip, kontroval vždy Koller hudebním hledačstvím (samozřejmě v kontextu popu a rocku), pokusy svou výpovědí jít za hranice mainstreamu.
Srovnání obou novinek tento předpoklad splňuje jen zčásti. I Wanastowky totiž nabízejí dost zajímavých hudebních nápadů a Koller rozhodně nerezignoval na snahu ke svým starším hitům připojit aspoň pár dalších.
| DAVID KOLLER: Nic není nastálo Universal, délka 45:40 Ukázky z CD najdete ZDE Nej skladby: Nic není nastálo, Jižní kříž, Čas nejde vzít zpátky Hodnocení iDNES.cz: 80% |
S novou krví
Koller poměrně zásadní čin vykonal už tím, že se - s výjimkou basisty Marka Minárika - obklopil vesměs novými spoluhráči. Tím zásadním z nich je, jak se zdá, především klávesista Michal Nejtek, jinak skladatel vážné hudby a instrumentalista orchestru Agon.
Jeho party, zejména ty pro "dřevěný" klavír, vyloženě prozařují sound písniček a v některých, jako je třeba titulní Nic není nastálo, Žádný city nebo Dýchám sahají daleko za obvyklé způsoby použití tohoto nástroje v daném žánru. Nejtek ovšem přispěl i svými aranžérskými schopnostmi "odjinud" (smyčce v Záchranáři).
Dobrou práci odvádí i další člen nové Kollerovy kapely, kytarista Michal Pelant. Jeho hra je jednoznačně rocková, nicméně co do stavby riffů i spektra zvuku do detailu promyšlená, schopná zaujmout i při pohledu "pod povrch" té které skladby.
Kollerovy nové písně rozhodně nejsou takzvaně chytlavé na první poslech - to z nich vlastně dělá zpěvákův projev, snad nejcharakterističtější u nás za posledních patnáct let. Přitom zůstávají melodickými, nikoli překomplikovanými skladbami.
Temné časy
Ten, kdo čeká na "nové Chci zas v tobě spát", si musí počkat až na úplný konec alba, na píseň Čas nejde vzít zpátky. I z až téměř "psychedelického" aranžmá této písně je ovšem patrná snaha překročit alespoň zvukově zaběhaný vzorec rockové balady.
Celé album má poněkud potemnělou atmosféru. Tou vlastně není příliš vzdáleno prvnímu a jedinému albu Kollerbandu. Samozřejmě k tomu přispívají i texty, mezi jejichž autory se kromě Kollera a básníka Luďka Markse objevují trochu překvapivě i Márdi (Vypsaná fixa) a Petr Stanko (STP, Michael´s Uncle). Jednou přispěla i výtvarnice Lucie Svobodová.
Její Jižní kříž patří spolu s písněmi Nic není nastálo, Záchranář a Čas nejde vrátit zpátky k těm položkám alba, kterých si asi fanoušci Davida Kollera povšimnou jako prvních. Ošidili by ale sami sebe, kdyby si neposlechli i zbytek alba.
| WANASTOWI VJECY: Torpédo Sony BMG, délka 57:17 Ukázky z CD najdete ZDE Nej skladby: Slečna Anna je za vodou, , Torpédo, Pouštní komtesa Hodnocení iDNES.cz: 80% |
Žádný tenký led
Na rozdíl od Davida Kollera, nepřetržitě činného v nejrůznějších hudebních projektech, si Wanastowi Vjecy dávali přece jen na čas. Jejich alba vždy znamenala především dobrou zábavu a přesto rozhodně patří k milníkům české polistopadové scény. Ani Torpédo asi nebude výjimkou.
Wanastowi Vjecy mají rádi své jisté a na tenký led se nepouštějí - zde leda tak v závěrečné punkové verzi hitu Nahá, kterou nemá smysl považovat za nic víc než fór, pravděpodobně související s využitím písně v jisté televizní reklamě.
Prošlapaný terén obhospodařují Vjecy ovšem i nadále s elegancí a tvoří v pravém slova smyslu především v aranžérské rovině: obrázkový seznam použitých nástrojů u Kodymova jména v některých případech působí vskutku monstrózně.
Všechno souvisí se vším
Nejrůznější etnické nástroje a spektrum použitých kytar už také patří k zavedeným markám kapely, vždy ale potěší, neboť mnohdy velmi významně přispívají k důvodům, proč si posluchač některé písně oblíbí a má chuť si je poslechnout znovu.
U Wanastowek ostatně souvisí odjakživa všechno se vším a jejich smysl pro humor je dalším pozitivem: třeba Panna ("jsi skoro panna..."), navazující na staršího Panice, nebo další předělávka v pozvolna se rozrůstajícím wanastowském portfoliu ohlasů české nové vlny, tentokrát v (ne úplně stoprocentní) podobě Pal vocuď od Jasné páky.
Není pochyb, že se minimálně písničky Otevřená zlomenina srdečního svalu, Slečna Anna je za vodou, Torpédo nebo Křišťálová dostanou do klasického wanastowského repertoáru. Nepřekvapují vlastně ničím, jsou jen milé. Ale když se s určitou "recyklací" sebe samých šetří, jako to Vjecy dělají, není třeba s tím mít problém.
