I když s výjimkou Eminema jde hlavně o černou hudbu, statistika říká, že jejími kupci jsou z více než tří čtvrtin běloši. Není proto divu, že vydání třetích řadových desek dvou největších současných rapových hvězd upoutalo velkou pozornost.
Zájem vyvolal především jeden z nich, z New Yorku pocházející 50 Cent, který prohlásil, že když neprodá víc desek než jeho soupeř Kanye West, odejde ze showbyznysu.
Dnes jsou obě desky na trhu i v Česku, takže i my můžeme posoudit, která z nich je lepší. Náš pohled je od amerického výrazně jiný. I jejich domácí publikum má často potíže vnímat obsah jejich poezie. Zvláště 50 Cent se slangem nejzapadlejšího černého newyorského ghetta bude asi nesrozumitelný i pro většinu zkušených anglistů.
Jeho album se jmenuje Curtis (50 Cent je vlastním jménem Curtis Jackson) a už tolik nepokračuje v linii, již známe z desky i autobiografického filmu Get Rich Or Die Tryin’ (u nás promítaného pod názvem Zbohatni, nebo chcípni).
Eminemův žák a chovanec si tehdy tvrdě držel svou image ostrého chlapa, který si uprostřed ghetta musí uhájit život s kudlou v ruce, zatímco zároveň "klátí" černé gazely jak na běžícím pásu.
50 Cent je tentokrát uvolněnější než na minulých deskách, kdy hlavně vzpomínal na své mládí drogového dealera. Gazely zůstaly, ale jsou luxusnější, protože 50 Cent je dnes pracháč, který se pohybuje v luxusním prostředí a příjemně si vegetuje.
Aby jeho hudba byla atraktivnější, zaměstnává na desce celou ekipu rapových a popových hvězd, jako jsou Justin Timberlake, Dr. Dre, Akon, Eminem, Nicole Scherzinger a další.
Hudební síla alba však vyvěrá hlavně z hutných a ponurých rytmicko-melodických smyček – tzv. hooků, které se valí písněmi a vytvářejí atmosféru nejtemnějších gangsterských filmů.
Lépe stravitelné
Kanye West jde na hudbu z jiného úhlu. I on je konfrontační typ, ale jeho údery nemají moc společného s gangsta rapem. Na to je kultivovanější osoba, chytrý řemeslník, který léta pracoval jako špičkový producent a dokáže se o americké společnosti vyjádřit z ptačího pohledu. Podobně jako 50 Cent však zná sílu médií a také polovina jeho úspěchu je založena na tom, co kde řekl nebo udělal, ne na tom, co zazpíval.
Album Graduation postavil na samplování rockové hudby hlavně ze 70. let. V jeho písních slyšíme citace z Eltona Johna a samply od skupin Steely Dan, Mountain, dokonce i od německé avantgardní kapely Can.
Díky těmto úryvkům je jeho hudba pro Evropana stravitelnější a pestřejší. West je také v mnohém tradičnější než jeho soupeř. Proti jeho na kost oholeným hookům má blíž k soulu, nebojí se použít gospelových melodií, opravdový klavír nebo smyčce.
Pokud se dá rozumět textům, pak zaujme jeho živelná asociační metoda, která využívá podvědomí a rýmuje jakoby improvizovaně věci spolu zdánlivě nesouvisející. Ve Westovi cítíme i víc humoru. Poetismus v americkém vydání, chtělo by se říct.
Lze říct, že souboj je vyrovnaný. Vlastně to ani souboj není. To jen dva pořádně napakovaní, zbohatlí černí rapeři znuděně čekají, až je zase převálcuje někdo jiný, pořád ještě hladový, drzý a s ještě neokoukanými nápady.
50 Cent: Curtis
Universal, délka 55:33 minut.
Hodnocení MF DNES: 40 %
Kanye West: Graduation
Universal, délka 51:18 minut.
Hodnocení MF DNES: 60 %
