RECENZE: Phil Shoenfelt a Sophie Hunger. Písničkáři mimo žebříčky hitů

Umělce označované za rockové písničkáře často nemusí spojovat vůbec nic, kromě toho, že jejich tvorba klade píseň samou nad výrazové prostředky.

Phil Shoenfelt | foto: Chris Kafes

A dost často lze tyto písně hrát jak v bohatě proaranžovaném „obalu“, tak ve skromném obsazení, třeba jen s jednou kytarou. Rockového písničkáře a písničkářku, kteří vydali nová alba v poslední době, spojuje ještě jeden prvek: oba lze označit za typické světoobčany.

Shoenfelt

Phil Shoenfelt & Southern Cross: The Bell Ringer
Viselo to ve vzduchu, zachytit pořádně živý nápřah kapely Phil Shoenfelt & Southern Cross na nahrávku, která by jasně vypovídala o tom, že jde o jednu z našich nejlepších koncertních atrakcí. Na albu The Bell Ringer se to zdařilo.

Zachycuje kapelu tohoto v Praze už dvacet let domestikovaného Brita v aktuální a vlastně stále ještě čerstvé sestavě, do níž přibyl vynikající kytarista a hráč na pedálovou steelkytaru David Babka, v repertoárovém výběru, který pokrývá více než dvě dekády Shoenfeltovy tvorby.

Phil Shoenfelt (The Fatal Shore)

A výborně prezentuje jeho potemnělý autorský rukopis s citem pro silné melodie (třeba takovou Dead Flowers For Alice prostě z hlavy nedostanete) a zároveň energii celé kapely. Ta sice vychází hlavně z postpunkových zdrojů, ale jsou v ní i návaznosti na hudbu, jež výrazově punk předurčila (viz dvě coververze Iggyho Popa), a kdesi ve spodních proudech vyvěrá ještě z hlubších, bluesových zdrojů.

The Bell Ringer

80 %

Phil Shoenfelt & Southern Cross

mad Dog Records 2015

Album má symbolický podtext. Poprvé písničkář v Praze koncertoval, tehdy za doprovodu muzikantů z kapely Tichá dohoda, 5. srpna 1994 v žižkovské hospodě U vystřelenýho oka. Stávající nahrávku pořídil na den přesně dvacet let poté na venkovním pódiu téhož zařízení.

A i pro dva ze tří doprovázejících muzikantů, basistu Pavla Krtouše a bubeníka Jardu Kvasničku, to byl druhý vstup do téže řeky. Tehdejší členové Tiché dohody jsou teď už vlastně veterány Shoenfeltova Southern Cross.

hunger

Sophie Hunger: Supermoon
Poprvé v Česku koncertovala švýcarská písničkářka Sophie Hunger před šesti lety, kdy předskakovala svému krajanovi, jazzovému trumpetistovi Eriku Truffazovi, který nad ní držel ochrannou ruku. Bylo to tehdy její první hraní v zahraničí. Nikdo ji neznal, ale na rozdíl od jiných předjezdců slavnějších interpretů, kteří bývají spíše trpěni, Sophie Hunger vnímavé posluchače zaujala.

Když pak hrála v Česku o něco později, už z toho bylo pozvání na Colours of Ostrava a velká scéna pod širým nebem. A 4. listopadu hodlá písničkářka pokořit prestižní pražské Divadlo Archa. Přijede představit nové album Supermoon, na které už čekala celá Evropa.

Sophie Hunger

Na Sophii Hunger je evidentní, jak ráda si hraje: s žánry, s nástroji a jejich zvuky. Jak ráda míchá, samozřejmě ve spolupráci se svými spoluhráči, „staré“ s „novým“: třeba moderní rytmické beaty s archaickými varhanami a syntezátory jako v Love Is Not The Answer nebo s dechovou sekcí v Superman Woman. Jakási zvláštní recyklace, která dostává pod rukama Sophie Hunger úplně nový a nesmírně zábavný rozměr.

Supermoon

85 %

Sophie Hunger

Two Gentlemen Records 2015

Na projevu Sophie Hunger jako zpěvačky není vcelku nic, co by ji muselo předurčovat k „menšinovosti“. Na druhou stranu ji nepokojnost v přístupu a snaha dodat i chytlavé písničce osobitý otisk, vždycky odvede z přímé cesty. Na stezku, která je určitě klikatější, vyžaduje vizi, talent i odvahu, ale dá se na ní najít trvalejší hodnota než první místo na hitovém žebříčku.