Domingo se nemýlí. Bulharská hvězda má talent od pánaboha

Vítězství v soutěži, kterou zaštiťuje legendární tenorista Plácido Domingo, je dobrá vizitka. Teď s ní přijela bulharská sopranistka Soňa Jončevová, která je považována za jeden z největších objevů operního světa. Ve čtvrtek poprvé zazpívala v Obecním domě.

Bulharská sopranistka Soňa Jončevová | foto: Nachtigall Artists/Petr Dyrc

Jončevová soutěž Operalia vyhrála roku 2010, o rok dříve než jihoafrická sopranistka Pretty Yende, která se před časem rovněž představila v Praze. Triumf v soutěži přirozeně ještě nemusí být zárukou dlouhé a úspěšné kariéry, ale je zajímavé sledovat, co umějí mladí umělci, kteří se dokážou prosadit.

Třiatřicetiletá Bulharka začala koncert árií Salome z opery Hérodiade od Julese Masseneta a od prvního tónu oslnila výjimečně nádherným hlasem od přírody. Sytý, barevný zvuk zní přímo opojně, otvírá se do robustních zářivých výšek, je mladý a svěží. Pěvkyně ho zatím prostě nechává plynout a zářit co nejjasněji. Takto příjemně uplynula první polovina, v níž za doprovodu PKF – Prague Philharmonia, kterou řídil Francesco Ivan Ciampa, zazpívala ještě árie z Massenetových oper Le Cid a Thaïs.

Sonja Jončeva

80 %

Sonja Jončeva, PKF - Prague Philharmonia, dirigent Francesco Ivan Ciampa

Obecní dům, 11.června 2015

Do druhé poloviny zařadila árie z Pucciniho oper Vlaštovka, Víly, Bohéma a Tosca. I ty zněly krásně, ale zvláště v árii hrdinky posledně jmenované opery bylo přece jen znát, že jakkoli je Jončevová technicky dobře připravená, tak zatím příliš neumí modulovat hlas do různých dynamických odstínů a vyjádřit záchvěvy duše. Repertoár vycházel z jejího nového alba Paris, mon amour, nicméně bylo by možná přínosnější slyšet ji třeba v Mozartovi nebo v barokní hudbě, jíž se také věnuje. Ale i tak jsou její schopnosti nesrovnatelné třeba s českými pěveckými nadějemi, jež nedávno prezentovalo Pražské jaro.

Aspoň že jsou večírky

Přirozený šarm Jončevy dostal průchod v přídavku O Paris od Charlese Lecocqa, který zopakovala ještě podruhé a místo Paříže oslavila Prahu. Dokonce vyzvala k tanci pána v první řadě, čímž následovala tenoristu Vittoria Grigola, jenž si nedávno v Obecním domě rovněž zatančil.

Jistě, zlé jazyky mluví o takovýchto koncertech jako o sponzorských večírcích. Zpěváci jako Jončevová samozřejmě patří na divadelní jeviště. Tím ovšem disponuje Národní divadlo, nikoli soukromý promotér. A zlatá kaplička by musela od základu a hodně rychle zreformovat celý svůj systém, aby mohla začít fungovat jako jiné světové scény a zvát si soustavně takovéto kvalitní zpěváky. Zatím díky aspoň za večírky.