"Zdálo se mi, že jsme při reflexi svých ženských křivd pozapomněly, že vedle nás a s námi žijí muži, kteří se potřebují, právě tak jako my, lidsky emancipovat a osvobodit se od starodávných předsudků," píše Sommerová na úvod své knihy.
Navazuje jí na stejnojmenný televizní dokument z roku 1999, ostatně setkání se třemi tehdy portrétovanými muži otevírá i nynější "cestu do pro mne neuchopitelné mužské duše".
Tato úvodní trojice sestává z filozofa Milana Machovce (1925–2003), dirigenta Libora Peška (1933) a kritika, divadelního historika Vladimíra Justa (1946).
Sommerová podobně jako v předchozích knihách představuje různorodou skupinu lidí, kteří se liší věkem a profesí, ale i zázemím, zkušenostmi či pohledem na život.
Benjamínky souboru jsou třiadvacetiletý student multimediální tvorby na pražské Akademii výtvarných umění Martin Kámen a pětadvacetiletý Lukáš Adamec, novinář a student.
Ten pravého muže charakterizuje jako toho, "který si na nic nehraje, nepředstírá, který se chová tak, jak cítí."
Milan Machovec zde cituje Anatola France, že ženy nejsou něžné, ale umějí něžnost vzbuzovat, Libor Pešek přiznává, že ženy ho vždy zajímaly daleko více než jakýkoliv druh kariéry.
O vztahu ke svým rodičům, o odlišnostech mezi mužem a ženou, o prvním poznávání, ústupcích i žárlivosti, touhách, vášních i představách se Sommerové zpovídají mezi jinými také duchovní Michal Tomeš (1977), psychoterapeut Jindřich Holý (1945) či americký novinář a malíř Kip Bauersfeld (1967), který v Praze poznal svou nynější manželku a žije tady.
"Když jsem rozmlouvala se svými deseti muži, pochopila jsem, že sní o lásce právě tak jako ženy. Ovšem ve světě, v němž se mezi mužským a ženským světadílem rozprostírá oceán absurdního nedorozumění. Možná nás touha po plném životě donutí oceán přeplavat. Ale až tehdy, kdy se staneme svobodnými bytostmi," uvažuje Sommerová.
