Solaris podle Soderbergha patří k nejčistším milostným příběhům. Sci-fi šla kolem romance jen náhodou, sotva se o ni otřela. Ale nevadí to. George Clooney, nádherný mužský sám a sám ve městě s deštěm za okny sdílí osamělost i s vesmírem, opředeným snovou nekonečností Kubrickova stylu. Na kosmické lodi, kde nemocniční běl ruší jen šmouhy krve, najde Jeremyho Daviese coby podivína tak skvostného, že mohl být i němý, a dramatické, až hmatatelné tajemno, přestože je sevřeno půdou komorně televizní jako Star Trek.
Sny, vzpomínky i "oživlá" mrtvá žena se vynořují měkce a hebce, bez křiklavých triků, obsah slov nerozhoduje v té tiché, ztlumené oddanosti, s níž putují stín i světlo po tvářích. Po pustém experimentu jménem Hollywood, Hollywood našel Soderbergh znovu čistou filmovou řeč a v příběhu o lásce a smrti i způsob důvěrného, bolestného vykoupení, podobný Spielbergově filmu A. I.
Samsara aneb osud mnicha, jenž zvolil světský život, přináší malebné obrázky, úchvatné stavby ve skalách, zvláštní barevnost v červeno-bílém kontrastu a věčný motiv "muž, pes, kůň", k němuž musí přibýt už jen kus ženské. Jinak jde o velmi vláčný erotický thriller s cestopisným i duchovním folklorem Dálného východu a s prvky Sedmi statečných, kdy muž chce měnit ve vsi staré poměry.
Kniha džunglí 2 pouze nastavuje slavný příběh z 60. let. Zavede Mauglího zpátky k jeho zvířecím přátelům a zase znovu k lidem. Navrch přidá první dětskou lásku, velkou muzikálovou Broadway s opičím rokenrolem, napínavou štvanici v pobořeném paláci a také výtvarně působivou scénu s tygrem v noční osadě. V animovaném standardu by to byl průměr, ovšem vedle klasické Knihy džunglí, na niž dohlížel ještě sám Walt Disney, dvojka vyloženě kulhá.
Na pokraji smrti je pokus vrátit na akční scénu Stevena Seagala, což hraničí s charitou. Film rámusí a bliká ostošest - snad aby zastřel, jak bojovník ztloustl, ovšem ve zpomalených záběrech je krásně vidět, kterak Seagal zvedá své dvě až tři brady. Dějištěm je vězení Alcatraz, "zlé místo pro zlé lidi", leč brzy se tu ukáže, že trestanci jsou hodnější než teroristé. Hrdinova šéfka pod deštníkem hledí ustaraně k ostrovu v obavě, zda to Seagal zvládne - klid, nemůže nevyhrát, jenom střihačovi už dá větší práci vyčarovat iluzi, že rek běhá, mlátí a skáče jako zamlada.
Kůže anděla přináší jediný jasný fakt: že Guillaume Depardieu má jemnější profil než jeho slavný otec. Navíc se vydává za hledače talentů pop music, pročež lehce svede Popelku ze Zapadákova. Ale dál už nic nedává smysl. V hollywoodské verzi by se dívka stala hvězdou a došla slávy i lásky - ve francouzském dramatu se dá k jeptiškám, pěstuje květiny, mění se ve světici. Proč? Proč? Tu otázku si dá divák stokrát, nepoddá-li se něžné náladě nesmyslu.
 Fotografie z filmu Solaris. |
