Kroky, směřující k prohlášení sochy Wilhelma Lehmbrucka Torzo kráčející ženy za kulturní památku, ministerstvo kultury nepodniklo, protože prý mimo kontext vily Tugendhat a muzejní sbírku byla "solitérem" a sama o sobě nesplňovala kritérium "významného dokladu historického vývoje".
Právě proto, že socha pocházející z původního vybavení slavné brněnské vily nebyla v České republice prohlášena kulturní památkou, mohla být vyvezena ze země a vydražena na pondělní aukci v Londýně, kde ji neznámý sběratel koupil za částku, odpovídající více než 42 milionům korun.
Ministerstvo kultury včera uvedlo, že podnět na prohlášení sochy za kulturní památku podalo brněnské územní pracoviště Národního památkového ústavu.
Ministerstvo prohlašuje za kulturní památku nemovité nebo movité věci či soubory věcí, "které jsou významnými doklady historického vývoje, životního způsobu a prostředí společnosti".
Sochař nebyl Čech
Autor sochy Wilhelm Lehmbruck (1881-1919) podle ministerstva nesporně byl významný a osobitý sochař, který však nepůsobil v českých zemích. Jeho díla jsou tudíž významnými sbírkovými předměty muzeí výtvarného umění specializovaných na evropské umění 19. a 20. století.
Proto měla socha podle ministerstva nesporný význam pro sbírku Moravské galerie v Brně, v níž byla od 60. let minulého století. Na základě zákona o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holokaustem ji galerie vydala dědicům rodiny Tugendhatových.
Ministerstvo dále uvedlo, že mimo muzejní a galerijní sbírky měla socha značný význam také jako součást umělecké výzdoby vily Tugendhat. Ta ale byla národní kulturní památkou prohlášena již v době, kdy socha byla ve sbírce Moravské galerie v Brně a ve vile byla nahrazena kopií.
Na Seznam světového dědictví UNESCO byla vila zapsána s kopií sochy jako svým příslušenstvím. Tím, že socha byla vydána dědicům původního vlastníka, stát ztratil možnost zajistit její navrácení do vily.
"Socha se tak stala solitérem, mimo kontext vily Tugendhat a mimo muzejní sbírku, byť zajímavým, což značně oslabilo důvody pro její případné prohlášení za kulturní památku, sama o sobě nesplňovala kritérium významného dokladu historického vývoje. Z tohoto důvodu ministerstvo kultury řízení za prohlášení sochy za kulturní památku nezahájilo," uvedlo ministerstvo.
Šlo jen o zmírnění křivd
Tvrdí, že nahlíží-li se na věc čistě z hlediska odborného, například kunsthistorického, bylo vydání sochy dědicům původních vlastníků "nesporně ztrátou" pro sbírku Moravské galerie v Brně a pro státní sbírky obecně.
Současně ale ministerstvo uvedlo, že zpřetrháním vazeb sochy na vilu Tugendhat i na sbírku Moravské galerie v Brně se její přínos pro české kulturní dědictví stal méně významný.
"Nahlížíme-li na věc z hlediska politického a morálního, což je vlastně jediný relevantní pohled, protože věci nejsou vydávány na základě kunsthistorických posudků, ale na základě politické vůle, iniciované morálními aspekty, pokládá ministerstvo kultury za absurdní hovořit v těchto souvislostech o ochuzování státu, protože stát z vlastní vůle, rozhodnutím svých zákonodárců, přistoupil k navracení majetku, který nabyl na základě v minulosti páchaných majetkových křivd a vrací tudíž jen to, co mu nepatří, navíc pouze při splnění poměrně přísných podmínek," uvedlo ministerstvo kultury.
