Dílo, odhalené v roce 1504 a uložené v florentské Akademii od roku 1873, doplácí na své stáří a "nadváhu". Podle odborníků jsou Davidovou "Achillovou patou" kotníky, v nichž byly zjištěny prasklinky.
Michelangelo Buonarotti Davida údajně nevytesal z nejkvalitnějšího bílého mramoru. Ten je přitom sám o sobě měkký a po určitém čase se začíná drolit. Hmotnost 5,5 tuny a zužující se spodní část sochy představuje pro tento kámen nadměrnou zátěž. Praskliny se objevily i na pařezu, o který se David opírá pravou nohou. Ten tam Michelangelo přidal právě proto, aby dodal soše potřebou stabilitu.
Samotné praskliny nejsou ničím novým - objevovaly se už v minulosti a vždy byly vyplněny sádrou. Podle odborníků dílu uškodilo vystavení na náměstí ve Florencii, kde čelilo větru a dešti po tři staletí. Socha byla tehdy navíc nakloněná dopředu.
Při dávných bouřlivých nepokojích byla Davidovi uražena ruka, která se na více místech rozlomila. Oprava i další restaurační zásahy pak dílu spíše uškodily. Odborníci nyní zvažují, zda originál neumístit do bezpečnějšího sklepení, kde by byl uchráněn před vibracemi a případným zemětřesením, což by pro sochu mohlo být už osudné.
Věrnou kopii najdou návštěvníci Florencie před středověkým opevněným Starým palácem v centru města.
