Chyběl už jen ústřední pár komedie O život, Vojta Kotek a Dorota Nvotová zavření od časného rána v maskérně. Vynořili se po šesti hodinách – a všichni oněměli.
Všichni do zrzava
Hlavně náctileté fanynky Snowboarďáků či Rafťáků asi zapláčou, své sladké hrdiny totiž nepoznají. Jiří Mádl v silné novince Tomáše Vorla Gympl překvapí coby vyholený frajírek a Kotek teď v režii Milana Šteindlera zase rázně zestárl.
Na začátku úsměvné road movie O život totiž náhodní milenci řeší možnost nechtěného početí a jedna z variant, jak by mohli skončit, se právě točí:on, ona a jejich četné potomstvo po padesáti letech.
V křehkém staříkovi s bílými vlasy a vrásčitou tváří lze devatenáctiletého Kotka poznat jen podle očí. Jak se mu vede na prahu filmové sedmdesátky – zná třeba výši svého důchodu?
„Až já budu v penzi, to už se žádné důchody vyplácet nebudou. Spíš mě tenhle přerod podnítil, abych si už začal spořit na stáří,“ tvrdí herec. „Přemýšlím taky, jak budu opravdu vypadat, až si dnešní fotku budu prohlížet za padesát let. Zatím na sobě vidím podobu obou svých dědečků. A pokud jde o choroby stáří, třeba prostatu, přiznávám, že autosugesce je dost silná,“ směje se Kotek, čímž svého maskéra moc nenadchne. Složité masky totiž hercům dovolují pouze nepatrné grimasy a promluvy na půl úst.
Čtyřiadvacetiletá Nvotová, hrdinka Děvčátka, má o své filmové důchodkyni jasno. „Já jsem se ze sociálky odhlásila v devatenácti, tak jakápak penze? Co se týče zdraví, zlobí mě plotýnky, mám za sebou čtyři operace a taky dost kouřím,“ shrnuje. Do zrcadla se při líčení nedívá. „Sebe jsem radši ani neviděla a dědka jsem se lekla,“ říká o svém filmovém manželovi Kotkovi.
Režisér mezitím organizuje rodinné foto. Zahrada se promění ve zvláštní dětský tábor: všichni filmoví potomci mají totiž vlasy do zrzava, prý po babičce.
„Váš dědeček slaví narozeniny, takže byste tu měli běhat a blbnout. To snad nebude problém, i když to budete dělat celý den. Jen si musíte hrát šikovně, abyste se nám neumazali,“ vysvětluje Šteindler při zkoušce dětem, které jejich pyšné maminky houfně fotí a povzbuzují.
„Fando, vezmi si balon a kopej! Nebo chceš radši autíčko?“ loví z tašky i vlastní hračky. Ještě že si je neuložily do rekvizitárny – mohly by tam objevit hlavu Boba Klepla „jako živou“. Veselá romance o víkendovém závodu s časem má totiž i duchařské prvky.
Příběh, o jehož scénář se podělili Jaroslav Pozzi, Jiří Vejdělek a Halina Pawlovská, znamená pro Šteindlera návrat k filmové režii po pěti letech od drogového thrilleru Perníková věž.
Teď chce pro změnu bavit a tvrdí, že „komedie z toho opravdu docela leze“, i když měl zprvu trochu trému. „Sice jsem trénoval na kratších věcech, ale u celovečerního filmu člověk nikdy neví. Nicméně denní práce i částečný sestřih zatím vypadají slibně. Já dám hodně na pocit: když je něco špatně, prostě mě jakoby bodne, až pak si to rozeberu racionálně. Ale nad tímhle materiálem jsem se sám začal bavit, takže snad pobavíme i někoho jiného; přesto pochybnosti vždy trvají, dokud film neuvidí první diváci,“ míní režisér.
V únoru do kina
Točit se bude do 11. září; až v závěru dojde na Šteindlerovu roličku pornorežiséra, prý podle hesla To nejlepší nakonec. Poslední týden patří také scéně se zrzavými dvojčaty a trojčaty ve věku 1,5–3 roky, která produkce ještě shání; stačí se ozvat na telefon 777 840 048. A do kin se film O život chystá v únoru 2008.
