RECENZE: Snoop Dogg nechal úletů a vsadil na osvědčený scénář

Po čtyřech letech se Snoop Dogg na novince Bush vrací ke své jistotě – rapu v rytmu funku. A také k úspěšné spolupráci s Pharrellem Williamsem.

Snoop Dogg | foto: Universal Music

Jeden z nejslavnějších reprezentantů hip hopu západního pobřeží v uplynulých letech hodně experimentoval. Pod jménem Snoop Lion natočil reggae desku, coby Snoopzilla se zase vrhl do futuristického funku.

Jeho třináctá studiová deska Bush, kterou už zase vydává jako starý dobrý Snoop Dogg, je pro změnu velkým sázením na jistotu. Celou ji totiž natočil s producentem Pharrellem Williamsem, který se mu před více než deseti lety postaral o hity Drop It Like It’s Hot a Beautiful.

Williams je v posledních letech takřka zárukou hitparádového úspěchu. Co se produkce a soundu týče, nepouští se na desce Bush do žádných velkých experimentů. Písničky mají plastickou, minimalistickou stavbu a líně funkový odpich, jak je u Williamse typické, stejně jako falzetové refrény.

Bush

70 %

Snoop Dogg

Přesně takový tón desce udává hned otvírací písnička California Roll, v níž navíc hostuje Stevie Wonder. Měkký zvuk a povědomé melodie z ní dělají skoro instantní hit, který vyniká tím, že se v něm netlačí na pilu.

A to vlastně platí o celém albu, které se poslouchá příjemně, ale plyne bez silnějších prvoplánových refrénových zářezů. A to i když se v nápěvech střídají jména jako Charlie Wilson nebo Gwen Stefani, která závěr desky rozsvítila ve skladbě Run Away. Snoop Dogg se s albem Bush prostě jen vrátil k těm fanouškům, kteří mu v posledních letech přestali rozumět.