Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Idyla končí. Peněz na český film ubylo a odvrací se od něj publikum

  11:05aktualizováno  11:05
Léta trval národní smír: čeští tvůrci žebrali, ale točili, a diváci jim chudobu nevěřili, ale na jejich filmy chodili. Idyla končí. Peněz ještě ubylo a co hůř, odvrací se i publikum. Proč?

Dvakrát zachraňoval situaci, potřetí už si Jiří Vejdělek roli spasitele rozmýšlí. "Ženy v pokušení měly přes milion diváků, do Mužů v naději jsem dal vlastní peníze – kdyby to nevyšlo, skončil bych. Ale teď, když sám český film dělá vše pro to, aby vyhnal diváky z kin, nehodlám mu to kazit," vysvětlil režisér, proč dal své nové scénáře zatím k ledu a chystá divadelní muzikál.

Z filmu Muži v naději

Z filmu Muži v naději

Nelze se mu divit. Za to, že dovedl naplnit kina, byl trestán nálepkami komerčního komediografa. A hlavně se situace změnila, co loni znamenalo risk, letos hraničí se sebevraždou. Třetinový podíl domácích děl na trhu, který Česko řadil na přední místa v Evropě, poklesl o deset procent. Do kin se obecně chodí málo, dokonce i na předpokládané hity.

Od komedie Líbáš jako ďábel, na jejíž první díl Líbáš jako bůh přišlo přes devět set tisíc diváků, se čekalo šest až sedm set tisíc lidí. Za dva měsíce jich dorazilo sotva čtyři sta tisíc, zaplatili dosud necelých padesát milionů korun; přitom producent spočítal, že potřebují alespoň sedmdesát milionů, aby "po dvou letech práce neskřípali zuby".

Podobně Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka, založený na kultovním seriálu, by měl ještě loni podle odborníků vyhlídky na půlmilionovou návštěvnost; po patnácti týdnech pomalu končí též na necelých čtyřech stech tisících diváků a padesáti milionech.

A to jsou lídři trhu, většina českých děl je na tom daleko hůř. Rodinný příběh Tady hlídám já vidělo 20 tisíc zájemců a velmi slušné punkové retro Don't Stop doposud jen tři tisíce lidí, což obnáší tržby asi dvě stě padesát tisíc korun. Ztráta jako hrom.

Ovšem vydělat na českém filmu se téměř nedá. Nositel Oscara a novopečený šéf Asociace producentů v audiovizi Jan Svěrák to spočítal. "Máme solidní film za 40 milionů korun. I kdyby na něj přišel milion diváků, za vstupné zaplatí 112 milionů. Z toho ubude milion – po koruně z každé vstupenky jde do fondu kinematografie. A odečítejte dál: minus 14 procent DPH, minus 54 procent, která si nechávají kina, minus 15 procent pro distributora, čili z vložených 40 milionů se vrátí 29 milionů.

Fotogalerie

Dejme tomu, že Česká televize jako koproducent nabídne tři miliony. Trh DVD skomírá, čili za video nedají víc než milion, nanejvýš dva. Tím jsme se dostali asi na 34 milionů, tedy pořád o šest milionů méně, než činily náklady. A to stále mluvíme o mimořádně úspěšném šlágru," argumentuje Svěrák, proč český film potřebuje pravidelnou podporu. "Bez ní buď zanikne, nebo zbudou jen filmy plné otravných sponzorských výrobků," varuje.

Zákon o kinematografii by měl ideálně platit od 1. ledna 2013. Zdroje, které navrhoval, jsou vesměs soukromé včetně prodeje starších děl a podílu z reklam privátních stanic, celkem asi dvě stě milionů ročně. Podle filmařů bychom však zůstali jedinou kinematografií Evropy, na niž nepřispívá přímo stát. Žádají tedy, ať stejná částka plyne i ze státního rozpočtu, aby výsledných čtyři sta milionů mohlo pokrýt vedle grantů na tvorbu i další aktivity od festivalů po digitalizaci kin. Je nutná, neboť z klasických kopií už se téměř nepromítá. Rádi by pod fond zahrnuli i takzvané pobídky, tedy peníze, z nichž se štábům včetně zahraničních vrací část peněz utracených na zdejší půdě.

"Díky pobídkám se propad zahraničních filmových zakázek alespoň zastavil," stvrzuje Radomír Dočekal z asociace producentů. "Loni jsme hostili dva velké seriály a pár menších evropských děl. Ale pobídky musíme uchovat, abychom si udrželi konkurenceschopnost i příjmy pro stát." Jediný pevný bod produkce představuje reklama. "Zaplať pánbůh si pořád drží roční obrat nad dvě miliardy korun ročně, ač z 95 procent jde o zahraniční reklamy natáčené u nás. Jedině reklamní tvorba náš trh stabilizuje," uznává Dočekal.

Zato český film – žádná sláva. Loni se v něm "protočilo" přes šest set milionů, tržby z kin vynesly 284 milionů. Příčinu vidí filmaři leckde: v digitalizaci, v pirátech, v rychlejším tempu nasazování. Jen ne u sebe. Ale co když prostě dělají špatné filmy, za něž lidé nejsou ochotni platit stejné sumy jako za filmy dobré? Jestliže se amatérské video party nadšenců promítá za stokorunu, za kterou lze vidět i plnohodnotné řemeslo vítězů Českých lvů, ocitá se divák v roli zákazníka, kterému prodali kabanos v ceně uheráku. A podvedený zákazník už znovu nepřijde.

To se však nezmění, dokud distributoři budou brát vše, co jim kdo přinese. "Filmy s návštěvností kolem dvou tří tisíc diváků nepokryjí ani základ. Už se to děje a jasně to ukazuje, že ne všechny české novinky budou zkrátka napříště schopny uvedení," uznává producent Adam Dvořák, jehož Lidice spolu s Muži v naději zachraňovaly loňské výsledky. "Z digitálu mají kina premiéry hned, nečeká se, není to sváteční událost. Ale jakmile uvolníme prostor na trhu českých filmů, vtlačí se na něj filmy americké a už nám ho nikdy nevrátí, protože Hollywood sem posílá tituly takzvaně na dožití, za drobné, o výdělek mu nejde," míní Dvořák.

Alois Nebel

Alois Nebel

Z filmu Tady hlídám já

Z filmu Tady hlídám já

Z natáčení filmu Lidice - R. Luknár a J. Assböck

Z natáčení filmu Lidice - R. Luknár a J. Assböck

"Je pravda, že se k divákům musíme chovat líp, jenže my jako producenti nemáme schopnost ovlivnit výši vstupného," namítá Pavel Strnad, z jehož firmy vzešel ceněný Alois Nebel. "Nám přináší digitál také spíše omezení a já upřímně nevím, jak to změnit," soudí Strnad, že kina zlevňovat nebudou. "Beztak velká část jejich příjmu pramení z prodeje coly a popcornu." Jan Bradáč, jenž zastupuje distribuční firmu i síť kin, říká jasně: "Ano, doba k tomu nazrála, začneme špatné filmy odmítat. Nemůžeme je lidem nutit, myslí si pak, že jsme se zbláznili."

I Svěrák souhlasí, že kvalita českých filmů upadá. "Aby vzniklo zdravé prostředí pro líheň talentů jako za nové vlny, je potřeba péče, kterou kdysi dával stát. Tvůrčí skupiny na Barrandově vyvíjely profesionální látky i tvůrce, odhlédnuto od ideologie a státního monopolu, po jehož pádu podobné dílny nevznikly, až teď se o to ČT pokouší. My opravdu točíme jako amatéři: napíšu si scénář, kamarádi mi ho pochválí, založím si eseróčko, sháním peníze. Jestliže bude ve fondu kinematografie víc peněz, třeba vznikne ještě víc blbostí, ale začne i výchova," věří Svěrák.

Jenže divák vidí jen ty "blbosti" a fakt, že navzdory nářkům jde do kin i přes třicet domácích novinek ročně. Jak mu to filmaři chtějí vysvětlit? "Třeba tak, že na podporu z fondu si sáhne jen třetina, z třiceti hraných dejme tomu sedm filmů. Zbytek tvoří amatérské pokusy – moje a mých kolegů, z nichž někteří dají do zástavy i dům," odpovídá Svěrák.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.