Smích s mrazením v zádech

8. března 2001 12:56

Kočka na rozpálené plechové střeše patří k nejslavnějším divadelním hrám proslulého jižanského dramatika Tennessee Williamse. V Divadle pod Palmovkou ji nastudoval v překladu Milana Lukeše režisér Petr Kracik. Dusné rodinné drama se točí kolem napětí mezi manželi. To Margareta o sobě říká, že se cítí jako kočka na rozpálené plechové střeše, když ze vztahu zbyly trosky; Brick se upíjí a s Margaretou se přestal intimně stýkat.

Jako stín leží mezi oběma smrt jeho nejbližšího přítele, přičemž náklonnost mezi oběma muži měla erotický podtext. Brickův dravý bratr Gooper a jeho jednoduchá, leč cílevědomá manželka Mae jsou druhým "mladým" párem dramatu; rodinu doplňují otec a matka. Vše se ostatně odehrává při bizarní oslavě tatíkových narozenin.

Ten se vrací z nemocničního vyšetření a děti již vědí, že jeho choroba je nevyléčitelná - s pomocí doktora a kněze chtějí fatální zprávu šetrně sdělit optimismem překypující matce. Kracikova interpretace textu se ubírá na první pohled konzervativní cestou v dobrém slova smyslu, pomalým psychologickým rozkrýváním postav i konfliktů; brzy si však povšimneme, že dusné drama se na mnoha místech mění v černou komedii.

Kočka na rozpálené plechové střeše Tennessee Williams Divadlo pod Palmovkou, Praha
překlad	Milan Lukeš
režie	Petr Kracik
dramaturgie	Martin Velíšek
scéna	Ivo Žídek
kostýmy	Zita Miklošová
premiéra	23. 2. 2001
hrají	Vilma Cibulková Vlastimil Bedrna Slávka Hozová Jitka Sedláčková Aleš Procházka Karel Vlček

Rozporuplná a složitá postava tvrdého despotického otce je Vlastimilem Bedrnou nastíněna s nebývale komediální razancí, což tíhu "projednávaných" problémů vylehčuje. Karikaturními tahy vykreslují Slávka Hozová se sebou spokojenou matku a Jitka Sedláčková majetkuchtivou Mae. Groteskní složka inscenace chvílemi bere vítr z plachet možnostem hlubší psychologické analýzy, celek se nicméně nerozpadá a napětí zůstává zachováno.

U postav rodičů dojde ovšem posléze k tragickým zlomům ve vývoji: oznámení o skutečném otcově zdravotním stavu je vyvede z míry. Ústřední pár Margareta a Brick, poznamenaný komplikovanou společnou minulostí, je jevištně zpřítomněn odstíněnými výkony Vilmy Cibulkové a Aleše Procházky. Margareta prodělá v průběhu hry uvěřitelný vývoj zahrnující ordinérní dovádivost, neukojenou hořkost, mstivé zoufalství i schopnost odpouštět a milovat.

Procházkův Brick střídá v náročném partu zaťaté zoufalství s "vyhořelým" nadhledem. Karel Vlček doplňuje šestici hlavních postav o pozoruhodnou studii bezskrupulózního sourozence-právníka; jedním z hnacích motorů dramatu je totiž také vidina dědictví po nemocném otci. Scéna Ivo Žídka nabízí vzdušný prostor světlého pokoje se stěnami sbitými z prken, který je občas otvírán na potemnělou verandu. Všichni protagonisté svým rolím rozumějí a daří se jim zaútočit na eventuální pohodlnost diváků sondou do jejich vlastních trampot.