Nejinak tomu je v jevištním zpracování hry italského dramatika Carlo Goldoniho Náměstíčko v podání Divadelního spolku Kašpar, které se hraje v Divadle v Celetné v Praze.
Bývaly doby, kdy karneval v Benátkách trval půl roku. Celé město tehdy šest měsíců, vyjma Vánoc, tancovalo skryto za maskami. Jejich účel byl prostý, masky smazávaly třídní rozdíly.
Hodina a čtvrt, po kterou Náměstíčko trvá, uplyne jako voda. Divákovi se podle pravidel dostane všechno, na co má "nárok" - smích, slzy, tanec, bitka i láska.
Uprostřed karnevalu, lotynkou, také začíná děj Goldoniho Náměstíčka. Do Benátek přijíždí tajemný cizinec, kterého hraje Jan Potměšil. Postupně, jakoby v druhém plánu, rozehrává hru - jsem pan tajemný, hledám nevěstu. Tu také nakonec najde Gasparině, neteři zbohatlíka Fabrizia (Miloš Kopečný).
Divák je od začátku postaven mezi dvě, na oko soutěžící, matky, snažící se provdat své dcery a přísného strýce s neteří přihlížející na události na náměstí z balkónu. Do toho všeho se navíc míchá matka nápadníka jedné z nich.
Milena Steinmasslová, Eva Elsnerová i Jelena Juklová v jejich rolích nikoho nenechají na pochybách, že vědí, "zač je toho Italky".
Kolem jejich dcer se motá Václav Jakoubek, sotva sedmnáctiletý chlapec Zorzetto a Petr Lněnička, ženich Anzoletto. Zatímco Zorzetto se nemotorně dvoří stejně staré Gnese, Markétě Coufalové, druhý tuší, že přišel čas požádat Luciettu, Moniku Zoubkovou, o ruku.
I Miloš Kopečný v podání strýce Fabrizia je dokonalé italský, nekompromisní. Dává okatě najevo, že ON patří mezi vyšší vrstvu, je VÍC než "ti řvouni na náměstí".
Nebudete se popadat za břicho, ale buďte si jisti, že z Náměstíčka budete odcházet velmi příjemně naladěni.
