Řekněme si to otevřeně: kapela má svá nejlepší léta dávno za sebou, silně problematický vůdce Billy Corgan ji nejprve rozpustil, pokoušel se o jiné projekty či sólovou kariéru, ale protože příliš neuspěl, svolal Smashing Pumpkins znovu dohromady.
Ovšem z původní sestavy se mu vrátil jen bubeník Jimmy Chamberlin, k němuž lze jako základní charakteristiku připojit, že sice bubnuje bombasticky, ale už mnohokrát se málem ufetoval k smrti. Co z toho asi může kromě smíšeně přijatého alba Zeitgeist vzejít za zázrak?
Poměrně slušně zaplněná T-Mobile Arena tak pravděpodobně přilákala z drtivé většiny dávné příznivce kapely, kteří doufali, že uslyší staré dobré fláky. Přesně z tohoto důvodu se chodí na muzikanty, kteří žijí jen z minulosti a zašlé slávy. Billy Corgan a jeho parta však při koncertě zcela jednoznačně dokázali, že do této neexkluzivní skupiny ještě ani zdaleka nepatří.
Jednoduše překvapili. Hlavně Billy, protože asi nebylo třeba pochybovat, že si k sobě dokáže vybrat schopné a zručné muzikanty. Poměrně šokující však bylo vidět, jak se z nesnesitelného bouřliváka, největšího egomaniaka na světě, který se při koncertech vzteká, vyluzuje na kytaře drásavé zvuky a řve jako raněné zvíře, změnil ve vtipkujícího a usmívajícího se pohodáře, jenž hezky a až podivně často zpívá vláčné písničky s akustickou kytarou. Přesto, anebo právě proto – vyberte si – to byl pozoruhodný koncert.
Pravda, měl svá hluchá místa. Kapela jednotlivé pasáže, ať už kytarové řežby nebo naopak klidné, místy jen akustické songy, chvílemi příliš natahovala, takže trochu hrozila nuda, ale je třeba zdůraznit maximální profesionalitu celého ansámblu – a to celých úctyhodných dvě a půl hodiny trvání koncertu.
Žádné hvězdné manýry, včasný začátek, jedna precizně zahraná písnička za druhou prakticky beze slov. Až později přišel pokus o humor, někdy trochu křečovitý, jindy trefný – třeba v případě, kdy Corgan utrousil, že mu manažer zakazuje mluvit. "Vždycky když otevřu pusu, je z toho problém," dodal.
Celkově byl asi v porovnání s minulými koncerty Smashing Pumpkins zarážející poměr mezi rockovým duněním a klidným písničkářstvím. Navzdory umírněnému projektu Zwan se asi dalo těžko čekat, že bude zhruba 1:1, přičemž chvílemi se Corganovy výstupy s akustickou kytarou a klasickým piánem blížily kabaretu – míněno žánr, nikoli parodii.
Pokud to posluchač strávil, mohl si to užít. Bylo to působivé a – opět je to třeba říct – zcela profesionální. Jistě, největší posluchačský ohlas sklidily hity typu Tonight Tonight (s krásným úvodem klasického piána a rozpálenými světly), vypalovačky Today a Bullet With Butterfly Wings, kde si Corgan poprvé (a skoro naposledy) pořádně zařval, jemné a zde výhradně akustické 1979 a Perfect, zrockovělá a v porovnání s originálem ne úplně povedená Ava Adore či závěrečná Cherub Rock. Došlo i na "splácaniny" s citacemi Easy Living od Uriah Heep a For What It's Worth Buffalo Springfield – efektní a strhující.
Když Billy Corgan v jednom okamžiku ujišťoval fanoušky, že se nemusí o budoucnost kapely bát, slovy "we will not fucking die", dalo se mu to věřit. Tahle kapela rozhodně není mrtvá.
The Smashing Pumpkins
Zeitgeist Tour, T-Mobile Arena Praha, 30. ledna 2008. Předkapela Tata Bojs.
Hodnocení iDNES.cz: 80 %
