RECENZE: Smashing Pumpkins se už naučili stručnosti

Billy Corgan vynikl nejen svojí kytarovou hrou a tenkým hlasem, kterým umí vydrásat posluchači do uší všechnu melancholii světa. Přestože doba největší slávy Smashing Pumpkins spadá do devadesátých let, z jeho nevyzpytatelného ega a pověsti muzikanta, který se jen tak s někým nedohodne, ubylo opravdu málo.

Billy Corgan v roce 2008 | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

Překvapením by proto bylo, kdyby dva roky po albu Oceania, kterým se Smashing Pumpkins vrátili do formy, novou desku nahrál se stejnými lidmi. To se samozřejmě nestalo. Ve skupině si Corgan oficiálně nechal jen kytaristu Jeffa Schroedera, který se od roku 2007 zlepšuje v disciplíně, jak nahradit distinktivní zvuk, jenž skupině vtiskl její zakládající kytarista James Iha.

Monuments to an Elegy

70 %

Autor: Smashing Pumpkins

CD, 399 korun

Za bicí nečekaně přizval Tommyho Lee z Mötley Crüe a zbytek práce se rozhodl obstarat sám. Působí to megalomansky, ale tyhle kroky podle všeho Corgana naopak přibrzdily v samoúčelném rozmachu.

Žádné experimenty

Deska Monuments to an Elegy je z devíti, které Smashing Pumpkins natočili, nejkratší a nejlépe artikulovaná. Corgan se Schroederem tu v devíti písničkách nehledají žádné odbočky a velké experimenty. Nahráli je poměrně prostě a o jednom z nejzákladnějších témat popu a rocku – tedy lásce. Mají refrény silné tak, jako by kytarová vlna devadesátých let nikdy neskončila, a Corgan je stále stejně neodolatelně umí prožít a dodat jim celistvost.

Obálka desky Monuments To An Elegy

Stručnost – tedy disciplína, v níž nikdy nevynikal – mu až překvapivě sedne. Jistou rozplizlost nahradila údernost, aniž by ji Tommy Lee nutně akcentoval bicími. Slavné jméno tu slouží celku.

A tomu to prospívá, přestože Billy Corgan už evidentně nikdy nepřekročí svůj stín a rozpoznatelný rukopis. Na novince jej pouze piluje, což není nutně kritika, ale jen fakt. Skladby jako Being Beige, Dorian nebo závěrečná Anti-Hero se povedly, i když originalitou už dnes nepřekvapí. Naštěstí kapely, které mají odslouženo jako Smashing Pumpkins, už pro sebe mají vyhrazenu škatulku nostalgie. Monuments to an Elegy v ní naštěstí nezůstaly pouhým závanem toho, co bylo.