Slovenský bestseller je výrazně blonďatý

Nejprodávanější slovenská kniha loňského roku se jmenuje Stalo se mi všechno, napsala ji Eva Urbaníková a čerstvě vyšla přeložená do češtiny. Jako se o některých čtivých knihách říká, že jsou na hranici kýče, ale díky bohu za ně, protože tvoří hranici mainstreamového čtení, je třeba o knize Urbaníkové říct, že tuhle hranici překročila a sklouzla spíš k bulváru. Přesto se v ní dají najít pozitivní momenty.

Za přečtení stojí tenhle román o nevěře, pokud si chce člověk zopakovat, co už zažil. Drtivá většina čtenářek měla s nevěrou co do činění – pokud ne jako její oběť, pak jistě jako ta, s níž někdo někomu zahýbal či minimálně jako radící či chlácholící kamarádka. I v knize jsou takové kamarádky.

A tak si ublížená Katarína, šéfredaktorka bulvárního časopisu, vylévá srdce svým dvěma zběsilým přítelkyním Vandě a Lindě, které byly hlavními postavami také předchozí Urbaníkové knihy.

Nápověda pro ženy

Stalo se mi všechno se čte rychle a dobře – spíš však proto, že už tu patálii chce mít čtenář za sebou, a pokud se rozhodne knihu odložit v polovině, je to proto, že si vlastně říká, že hlavní hrdinka je tak pitomá, že si chování svého ještě pitomějšího manžela zaslouží.

Pokud je to jediný způsob, jak má ta paní dospět a zjistit, kdo je a kam jde, ať ji ten sobec klidně dožene až ke krajnostem. A tohle je paradoxně právě ten důvod, proč knihu neodložit a dočíst – může být terapií pro ublížené chudinky, kterým je manžel nevěrný a jež se potřebují postavit na vlastní nohy.

Některé dialogy jsou přitom tak sugestivní a věrohodné, že se v nich mnohá čtenářka pozná. Ostatně dialogy (ať už ty holčičí nebo ty manželské) jsou Urbaníkové silnou stránkou. Kdyby byla Katarína někým, nejenom něčí manželkou, byla by ta knihy o dobrých dvacet procent lepší.

Takhle se s ní sice může indentifikovat kdokoli, na charakteristiku hlavní postavy a tahounku románu to však nestačí. O fous lépe jsou na tom Linda s Vandou, i když víc inteligence také nepobraly.

Stalo se mi všechno je kniha, u níž záleží hlavně na tom, kdo a kdy ji čte. Mužům bohužel nic moc neřekne, jsou v ní totiž zobrazeni jen jako zlí a necitelní egoisté. Ženám může hodně napovědět, hlavně o tom, že se takové věci dějí každé z nás dnes a denně, a i když je to smutné, dá se to přežít podobně jako třeba zánět v zubu.

Slovensko má zkrátka svoji Báru Nesvadbovou. Ostatně podle Urbaníkové knihy se má točit i film. Žánrově něco mezi Bestiářem a Románem pro ženy. Pokud půjde o věrnou adaptaci knihy, měly by být všechny tři hrdinky výrazně blonďaté.


Klára Kubíčková
redaktorka MF DNES

HODNOCENÍ MF DNES 40 %