Zuzana Smatanová (2007)

Zuzana Smatanová (2007) | foto: SONY BMG

Slovenská hvězda Smatanová: Psaním se léčím

Zuzana Smatanová je už několik let nejpopulárnější zpěvačkou Slovenska. Její album Tabletky odvahy teď vychází u nás.

Je jí teprve 23 let, ale na Slovensku už několik let trůní na vrcholu hitparád, je držitelkou tří Zlatých sláviků a několika cen Aurel (obdoba našich Andělů).

Zuzana Smatanová si dokázala za poměrně krátkou dobu získat velké množství fanoušků – ti si jí poprvé všimli, když  v roce 2003 vyhrála soutěž Coca-Cola Popstar. Ještě téhož roku vydala album Entirely Good, za něž si odnesla Aurela jako Objev roku. O rok později získala hlavní cenu Zpěvačka roku.

Českým posluchačům se představila před dvěma lety coby předskokanka Chinaski na jejich halovém turné. Smatanová nedávno dokončila již třetí studiové album Tabletky odvahy, jež v těchto dnech vychází i u nás, v rádiích jej uvádí píseň Zdá se, že to stačí.

Deska má název Tabletky odvahy. Souvisí to s vaším tvrzením, že psaní písní vám dodává odvahu?
Ano, zjistila jsem, že vždycky, když mám takovou tu melancholickou náladu, sahám po kytaře a skládání písniček. Dalo by se vlastně říci, že se z těchto nálad hudbou léčím. Když složím písničku, mám hned lepší pocit. Přijde taková energie. V těch textech si odpovídám na otázky, které si někdy sama dávám. Nabírám při tom nové názory a postoje a ty písničky jsou pro mě tabletky, které mi dodávají odvahu.

Z čeho máte strach, že si potřebujete dodávat odvahu?
To jsou takové ty niterné pocity, které prožívá každý člověk, jenž chce, aby jeho život plynul v pohodě. Třeba mám obavy z toho, co bude. Strachem bych to nenazvala, ten mám třeba ze tmy, když se ptáte. Ale strach jako takový bych té desce nepřipisovala, ten tam není.

Třetí album bývá v tvorbě často zlomové. Cítíte to taky tak?
Vlastně ano, protože tahle deska je zatím moje nejniternější. Pro mě bylo její psaní detoxikací duše. Vypsala jsem se přesně z toho, z čeho jsem potřebovala. Asi jsem na něm nazpívala věci, které jsem chtěla říct, protože jsem je třeba dlouho nosila v sobě. A nejosobnější je i v tom smyslu, že jsem měla pocit, jako bych najednou dospěla. Ta deska je tím pádem i nejvyzrálejší.

Vyzrála jste spíš osobně, nebo muzikantsky?
To jde podle mě ruku v ruce, myslím, že osobně i muzikantsky. Za poslední roky jsem odjela strašně moc koncertů a každý z nich byl pro mě velkou zkušeností. Když porovnám své první a poslední album, jsou tam velké rozdíly, i v mém osobním projevu. To přičítám právě těm koncertům. V roce 2005 jsem jich odjela na 180, to bylo asi nejvíc. Běžně ale dáváme ročně tak 120–150.

Tabletky odvahy mi v porovnání s předchozími deskami přijdou i takové drsnější.
Máte pravdu, to je těmi kytarami. Ale i moje první album bylo kytarovější, druhou desku jsem chtěla mít zase folkovější. No, a teď jsem se ke kytarám vrátila. To byl můj záměr, představovala jsem si na té desce od začátku takový razantnější zvuk. Přišla rockovější doba, ten posun je v muzice vidět i ve světě, rock se vrací zase do módy. Ne že bych se tím nechala nějak zvlášť ovlivňovat, ale cítila jsem to taky tak. A možná je to i tím, že to album je celé nazpívané ve slovenštině, takže je syrovější, než když jsem psala v angličtině.

Proč jste přešla na slovenštinu?
Chtěla jsem, aby tahle deska byla jiná než ty předchozí. Navíc jsem právě díky koncertům zjistila, že lidé mají rádi, když textům rozumějí, a já si se svým mateřským jazykem navíc radši hraju.

Vydáváte album každé dva roky. Skládáte průběžně, nebo si pak sednete a za měsíc napíšete celou desku?
To určitě ne, to se nedá. Nosím s sebou neustále notes a diktafon a nápady průběžně zaznamenávám. Tak mi to vyhovuje, mám pocit, že písničky musí dozrát, takzvaně vykvasit. Musí si to sednout tak, že jsem si jistá, že takhle jsem to chtěla, takhle jsem to myslela. To trvá třeba i rok, u jedné písničky to při dobré múze bývají tři čtyři dny.

Letos na jaře jste odjela své první velké turné po slovenských halách. Pojedete šňůru i v Česku?
Určitě, konkrétní termíny ještě nevím, ale mělo by to být někdy příští rok. Letošek byl takové jedno velké turné, takže Česko už letos nestíhám.

Myslíte, že máte šanci uspět po Slovensku i na českém trhu?
To uvidím, nechci kalkulovat. Určitě se však nebudu měnit nebo přizpůsobovat. Tak, jak jsem zapůsobila na Slováky, zapůsobím doufám i na Čechy. Pokud se i tady najdou lidé, kterým se moje hudba bude líbit, budu moc ráda.