Po ocenění od Sazky a Divadelních novin získal v sobotu cenu Alfréda Radoka za inscenaci Sclavi/Emigrantova píseň.
"Jsem rád emigrantem v České republice a rád ji reprezentuji v zahraničí, přestože jsem Slovák. Právě tady náš mezinárodní soubor může tvořit a rozvíjet se," říká Dočolomanský.
Je pro vás cena znamením, že se domácí kritika víc otevírá novým žánrům?
Beru to hlavně jako ocenění všech, kteří představení budovali. Ale je pravda, že nejsme mainstreamový soubor. Nedokážu ovšem posoudit, zda jde jen o součet hlasů, nebo zda se skutečně mění celkový pohled kritiky. Často hrajeme v zahraničí a máme velmi kladné odezvy u mezinárodních teatrologů. Přiznám se, že jsem nedoufal, že i česká kritika naši práci tak vysoko ohodnotí. Chtěl bych však zdůraznit, že neděláme divadlo pro odborníky, ale chceme naopak ztělesnit to, na co slova nestačí: něco univerzálního, co může komunikovat s každým, bez znalosti jazyka, bez upadání do kulturních klišé.
Na Slovensku cenu kritiky získal J. A. Pitínský, v Česku zase vy.
Asi se navzájem potřebujeme. Já se tady stále učím. Člověk, který do dané kultury nepatří a je do ní vhozený, má zvýšenou senzitivitu a na základě této citlivosti může sebe vyprovokovat k určitým věcem. To je i styl práce našeho souboru: tím, že se vrhneme do nějaké kultury, kterou neznáme, lépe poznáváme sami sebe.
Může cena nezávislému souboru nějak pomoci?
Věřím, že ceny mají smysl, ale na druhou stranu si uvědomuju velkou relativitu: vždy jde o souhru okolností. Náš soubor není klasickou divadelní institucí, ale místem setkání kreativních lidí, kteří řídí sebe samé. Snad by fakt, že si česká kritika všimla naší práce, mohl otevřít cestu dalším souborům, které chtějí pracovat v jiných podmínkách, než jaká vytvářejí většinová divadla. Tím nechci říct, že kamenná divadla jsou špatná, pracoval jsem v nich a potkal tam skvělé herce, ale přesto potřebuji ještě jinou platformu. Věřím totiž, že pokud člověk rozmlouvá jazykem, který je mu vlastní, pak má šanci oslovit druhé.
Budete mít čas na oslavu?
Nejspíš ne, protože hned tento týden začínáme mezinárodní projekt se skupinami z Německa a Polska, a zkrátka si večírek nemůžeme dovolit.
