TIP TÝDNE
Do 1. ledna příštího roku máte možnost vidět práce uchazečů o cenu Jindřicha Chalupeckého, kterou nakonec vyhrála Kateřina Šedá projektem Je to jedno. Níže následuje seznam adeptů a odpověď na otázku, proč porota rozhodovala právě mezi nimi.
Jakub Hošek - který přes své mládí ve svých malbách projevuje velkou invenci, která spojuje energii jeho starších obrazů s ironickým biomorfním surrealismem.
Zbyňek Baladrán - za jeho využití nalezeného filmového materiálu, jenž v konfrontaci s historickými fakty tématizuje juxtapozici únikového způsobu života a společenské (politické) reality.
Josef Bolf - pro sebevražedně intenzivní záznamy zranitelných emocí, které zejména v kresbách a ve spojení s vlivy komixu nebo sci-fi získávají schopnost komunikovat na obecné rovině.
Alena Kotzmanová - jejíž černobílé fotografie působí jako hledání něčeho nepřítomného nebo ztraceného, a v nichž se melancholie střetá se zklamáním z materialismu.
Jan Šerých - který zdánlivě v obrazech, videích a instalacích navazuje na lokální tradici abstrakce, přitom však pracnou metodou vytváří vyprázdněné technicistní obrazy, které zachycují rozpor mezi vůlí tvořit a nemožnosti dnešního umění cosi smysluplně sdělovat.
Kateřina Šedá - za její nasazení při provádění konceptuálních myšlenek ve spolupráci s venkovskými obyvateli, které pro své umění nezneužívá, ale naopak v nich posiluje pocit soudržnosti.
STOJÍ ZA NÁVŠTĚVU
V brněnském Domě umění probíhají do 29. ledna následující dvě výstavy:
Heinz Cibulka. Retrospektivní výběr z tvorby jednoho z představitelů nové rakouské fotografie představí práce, které vznikaly v průběhu tři desetiletí. Charakteristický způsob jejich prezentace je spojování jednotlivých fotografií do obrazových bloků, čímž autor sleduje vnímání několika smyslových prožitků současně - viděného a slyšeného, cítěného a chutnaného i hmatem poznaného. Cibulkovy fotografie představují jakýsi autorův deník, reflektující protikladné vjemy a pocity, poetiku i banalitu každodennosti s naturalistickou expresí.
Jiří Georg Dokoupil. Výstava pokrývá dva soubory z posledních let, vážící se k prostředí, odkud Dokoupil pochází - malby s motivem Hradčan a pigmentové obrazy s lebkami. Parafrázuje jimi komerční využívání neustále užívaného motivu Pražského hradu s asociacemi jeho generaci vlastní, vytváří bravurní malířské interpretace zátiší s lebkami, jejichž obsahový kontext reflektuje současnost.
CO SE DĚJE
Porovnat avantgardy. České a ruské umění první poloviny 20. století by rád porovnal ředitel pražské Národní galerie Milan Knížák. "Hledali bychom styčné body i rozdíly českého a ruského umění první poloviny 20. století," řekl Knížák. Zatím tak naráží na finanční problémy. "Jedou tvrdě po penězích. Já to chápu, ale zároveň si myslím, že se tomu příliš podvolují," uvedl Knížák, podle kterého teď bude záležet na tom, zda projekt podpoří obě vlády. Knížák jej chce v nejbližší době představit českému ministrovi kultury, který se na počátku prosince chystá do Moskvy.
Vyvětrat Václavák. Vytvoření většího prostoru pro lidi na pražském Václavském náměstí bylo hlavním cílem návrhu atelieru Cigler Marani Architects, s nímž zvítězil v soutěži na budoucí vzhled této plochy. Podle architekta Jakuba Ciglera nebylo v minulosti Václavské náměstí pouhým náměstím, ale korzem a bulvárem, který žil. V současnosti je tam život utlumen. "Jsou tam úzké chodníky, jsou tam široké silnice, je tam pás zeleně, který spíše tvoří bariéru, než aby prostor zpříjemnil. To
všechno jsme chtěli změnit," řekl Cigler.
NA POSLEDNÍ CHVÍLI
Území. Do 3. prosince vystavuje v pražské Galerii Jiří Švěstka Veronika Holcová, která zde po třech letech odmlky představuje nejnovější obrazy. V centru imaginárních krajin je postava mladé ženy provázející návštěvníka do území mezi snem a skutečností. Hostem výstavy je italský sochař Eugenio Percossi.
Lidská krajina. Do 4. prosince probíhá v pražské galerii Millenium výstava fotografií Stanislava Tůmy (nečekaně zemřel v září tohoto roku ve věku 55 let), který během svého života pobýval a fotil v Čechách, Holandsku i ve Švédsku. V 90. letech se natrvalo vrací do Prahy, kde se stalo kouzlo Malé Strany hlavním tématem jeho tvorby.
