Herečka se vydání svých vzpomínek, jež jí Aleš Cibulka chystal k letošním pětaosmdesátinám, nedožila.
"Nezradila ona, ale její srdce," vzpomněl Cibulka na loňský srpen, kdy s rozepsanou knihou náhle osaměl.
Dokončil ji, což ocenil pro mnohé neznámý syn Sulanové Aleš Novák. "Cítím vděčnost, že se mladí zajímají o dobu, kdy lidé jako moje matka byli slavní – pak už nebyli. Maminka by byla pyšná, kdyby viděla tolik tváří, kterých si vážila," vítal Novák třeba herečky Jiřinu Jiráskovou a Veroniku Žilkovou.
Původ syna Zdenky Sulanové není jediným překvapením, jež kniha z nakladatelství Sláfka objevuje. Ojedinělé jsou také mnohé fotografie, které Cibulka pracně sháněl – herečka totiž na rozdíl od mnoha kolegyň odmítala rozjímat nad dávnými relikviemi a veškeré doklady o své slávě už v 50. letech zničila.
"Všechno, co jsem měla, kritiky, fotografie, scénáře, všechno jsem dala na jednu hromadu a zapálila. Spálila jsem hereckou minulost a začala žít úplně nový občanský život," líčí Sulanová v knize.
V plamenech skončila i kytice s nápisem Jen ten, kdo má zlaté srdce, dovede tak vroucně zpívat, již dostala k jedné premiéře.
Těch filmových zažila pět: před kamerou startovala v roce 1937 v Cikánově snímku Děvče za výkladem, pak zářila coby titulní hrdinka příběhů Lízin let do nebe a Lízino štěstí, následovaly Bláhové děvče a Madla zpívá Evropě, vše v režii Václava Binovce, jehož pohnutému osudu patří v knize samostatná kapitola.
Binovec točil se Sulanovou ještě nedokončenou Bludnou pouť, poté přišel konec války, zanedlouho změna politických poměrů a herečka se své práce vzdala.
Vrátila se až v roce 1975 v Reifově televizním filmu Čtrnáctý v řadě a ovace sklízela při finále televizních cen TýTý v roce 2003.
"Zajímají mě, protože byly opravdovými hvězdami," říká Cibulka, který se po dvoudílné Nataše Gollové a nynější Sulanové chystá psát už třetí osud. Naznačil jen, že tentokrát jde o českou herečku, jež se ve 30. letech neproslavila, nýbrž teprve narodila.
