Vrcholem kariéry a pracovní aktivity Šlapetů bylo meziválečné období 20. století. Další politický vývoj jejich talentu nepřál, komunisté je vyštvali z institucí, kde působili, nesměli realizovat své návrhy.
Čestmír skončil v emigraci v Německu, kde zemřel v roce 1999. Lubomír měl sice příležitost pracovat u svého bývalého profesora Scharouna v Berlíně mezi roky 1966 až 1969, po návratu však měl už jen několik soukromých menších zakázek. Zemřel v roce 1983 v Olomouci.
Za života bratrů byla jejich práce publikována minimálně, k vydání monografie nakonec nikdy nedošlo. Archiv autorů se dostal do sbírek Olomouckého muzea a to teprve letos uspořádalo putovní výstavu doprovázenou obsáhlou publikací (výstava se uskutečnila v Olomouci a v Brně).
Bratři Šlapetové studovali v polské Wroclawi, kde tehdy působili významní architekti Adolf Rading a Hans Scharoun. Původně si přáli studovat u Le Corbusiera, ale byl jim doporučen wroclawský ateliér.
Na začátku 30. let pracovali chvíli v USA, poté si založili vlastní projekční kancelář - nejdříve v Praze, pak v Ostravě, kde také realizovali nejvíce staveb. Zaměřili se především na obytné domy a kulturní stánky, navrhli i několik kostelů.
Jejich rodinné domy z 30. a 40. let spadají do období funkcionalismu, přesto se liší svou netypickou organičností, důrazem na propojení exteriéru a interiéru (většinou prostřednictvím výrazných zimních zahrad).
Jejich funkcionalismus nebyl utilitární, ale především pocitový. Úzce spolupracovali se svými klienty, mezi nimiž byly významné osobnosti i přátelé hudebníci.
Mnozí z majitelů později skončili jako domovníci svých vlastních vil; dnes jsou některé stavby - třebaže památkově chráněné - necitlivě upraveny nebo přestavěny.
Výstava nabízí dobové fotografie domů, návrhy realizovaných i nerealizovaných staveb a několik modelů. Velkorysost uvažování obou bratrů o moderní architektuře je patrná i po mnoha letech.
