Skvělý tah s Černým mlékem

Pokud se divadelnímu dramaturgovi podaří najít mezi díly současných autorů zajímavou hru, je důvod k radosti. Poradí-li si s ní režisér, oslavy mohou být ještě větší. A když se hry chopí nadaní herci, dá se mluvit o události sezony.

A právě takové je Černé mléko, do jehož hlavních rolí režisér Jan Kačer obsadil Richarda Krajča a Martinu Válkovou. Uvádí je pražský Kolowrat.

Děj nás zavádí do Zamřelé - ruské vesnice, kterou mapy neznají, která však kdesi uprostřed Ruska existuje.

Čas se tu zastavil nad lahví doma pálené vodky, kterou prodává dojíždějící nádražní pokladní. Nutno podotknout, že to také kromě vaření vlastní kávy bývá jediná její práce.

A pak se tu jednoho dne zjeví dvojice velkoměstských milenců - těhotná Důra a její milenec Levčik. Z vlaku vystoupili náhodně, o důvodu jejich návštěvy napovídají jen tašky plné toasterů pochybné výroby.

Ty dvojice prodává jako exkluzivní zboží "pouze za dopravu" důvěřivým vesničanům. I těm v Zamřelé.

V pětadvaceti letech vymyslel tuhle zábavnou zápletku Rus Valerij Sigarev a přes její vyprávění odstartoval tragikomický odraz současného světa.

Zapomenutou vesnici, jejíž existence mrazí v zádech, a jejích pár nezištných obyvatel postavil do protikladu obhroublého obchodníka Levčika z hlavního města.

Richard Krajčo jako by s ním srostl - jeho obhroublý slovník a chování uplatňuje vždy a na každého, včetně své těhotné milenky, jedinou výjimkou je naoko líbezný projev při touze vnutit někomu toaster.

V obzvláště vypjatých pasážích, o kterých by se jinde točily dokumenty o domácím násilí, má divák chuť vstát a Krajčovi, respektive Levčikovi, jednu vrazit.

Martina Válková je mu dobrou partnerkou, svou přeměnu z vulgární naondulované krásky v citlivou matku zvládla se ctí, i když závěrečná scéna je trochu na efekt překřičená.

A ještě jedna postava se tu blýskla v mimořádném výkonu - Jitka Smutná coby nádražní pokladní. Její Ruska se smířila se svým maloměšťáctvím, balancuje mezi bodrostí a nenávistí a její humor vychází ze zaběhaných kolejí na nádraží bez života.

Jan Kačer vypráví Sigarevův příběh uvolněně, dává vyniknout hercům i textu s apokalyptickým nádechem. Pracoval i na detailech, a tak i drobné role okořeňují dílo dobrou směsí. Roztomilé jsou i nápady scény - například věrně se ohýbající stvoly obilí při průjezdu řinčícího vlaku.

Černé mléko patří k tomu nejlepšímu, co první scéna nabízí. V moderním kabátu dojímá, baví i mrazí a takové zanechává i vzpomínky v duších diváků.

Fotografie z divadelního představení Černé mléko. Hlavní role v něm ztvární Richard Krajčo a Martina Válková.