Pro Letní shakespearovské slavnosti jste připravili hru Romeo a Julie. A prý bez balkonové scény. Nekoledujete si zase?
Trpišovský: Ta scéna je tam skoro celá neseškrtaná.
Kukučka: Škrtli jsme jen balkon. U Shakespeara je sice v jednom verši naznačeno, že by mělo jít o nějakou vertikálu, ale balkon to být nemusí.
Trpišovský: U nás se to bude odehrávat u stolu. Ušetříme.
Kukučka: A reakcí se nebojíme. DiCaprio byl u bazénu (ve filmu Romeo a Julie z roku 1996, pozn. red.), takže je to v pohodě. V té hře jsou důležitější jiné věci. Zaprvé Julie z nějakého důvodu uteče do svého soukromí, Romeo se do něj snaží dostat, ale nemůže, protože ho ohrožuje okolí. Když je splněno toto, tak ta balkonová scéna může proběhnout vlastně kdekoli. Řekli jsme si, že když tam nebude ten balkon, divák nebude zatížen stereotypy a bude hledat podstatu té situace, která se před ním bude odehrávat.
Trpišovský: Kdybychom inscenovali Hamleta, taky bychom asi nejradši vyškrtli tu zprofanovanou větu: „Být, nebo nebýt…“
Když se potkali, bylo veronským milencům třináct a šestnáct let. Byli jste v tomto věku už zamilovaní?
Trpišovský: Ve třinácti jsem si četl foglarovky. V šestnácti jsem si myslel, že jsem zamilovaný, ale později jsem zjistil, že zamilovanost vypadá jinak.
Kukučka: V sedmnácti jsem byl nadržený. Dal jsem si první Romeovu fázi, kdy touží po Rosalině, křičí to do světa, ale pravá láska to ještě není.
Psali jste zamilované básničky?
Trpišovský: Jo, ale poslal jsem ji jen jednou a byl to jeden z nejtrapnějších momentů v mém životě, protože se to minulo. Pak jsme s tou holkou chodili okolo sebe. Ona dělala, že nic nedostala. Já dělal, že jsem nic nenapsal. Tehdy jsem ještě nevěděl, že to mám napsat klukovi, bylo by všechno vyřešený.
Týdeník TémaVychází v pátek  Koho by Skutr ke spolupráci nikdy nepozval? A proč se jim stává, že jsou slzy na zkoušce běžná věc? Více se dočtete v pátečním vydání týdeníku Téma. |
Je pro vaši tvorbu důležité být zamilovaný?
Kukučka: Emocemi žiju možná víc na divadle než v životě. Nejsem prakticky vůbec žárlivý, ale tahle vlastnost mě fascinuje, na jevišti ji rád rozebírám. Stejně tak zamilovanost, kdy člověka pohltí vášně a neví, co se s ním děje. Na jevišti ji dokážu prožívat, užívat si to naplno. V životě jsem takovou lásku ještě asi nezažil. Mně trvá opravdu hodně dlouho, abych se zamiloval.
Trpišovský: Já jsem to zažil i s tím balením kufrů a odletem do jiného státu. Ale i na divadle se obklopujeme lidmi, do kterých já se v uvozovkách zamilovávám. Do herců nebo do hudby.
A co do hereček? Aby nebyly smutné.
Kukučka: Lukáš se do hereček nezamilovává.
Trpišovský: Ale jo, na divadle je možný všechno (směje se). Pro mě je v práci důležité, abych ty lidi měl rád a nějak mě fascinovali. Bez toho nevím, proč s těmi lidmi mám být a něco vytvářet.
Kukučka: Po hercích nechceme, aby hráli roli, ale aby si s tou rolí hráli. Aby bylo vidět, že je to baví a tím nadšením nakazili i diváky. My s Lukášem neumíme pracovat se sólisty. Když někdo zahraje skvěle roli, ale nekomunikuje s ostatními, je to nuda. V divadle přece jen člověk stráví s kolegy dva měsíce skoro v kuse. Nechci tam být nasraný.
