Nedávno Druhá tráva projela dvanáct států Unie a připravila si předmostí pro další tři turné v roce 1999. Svou pozici si kapela upevnila i podpisem nahrávací smlouvy pro místní společnost Compass, která převezme do zaocenánské distribuce profilovou desku Czechmate a také sólové album jejich banjisty Luboše Maliny nazvané Piece Of Cake. Druhé trávě pomohlo i přátelství s písničkářem Peterem Rowanem. "Budeme s ním točit desku. Chce nás jako svou doprovodnou kapelu na ty nejprestižnější festivaly - a vystoupíme tam i samostatně," říká Malina.
Letos skupina cestovala od Velkých jezer až do Texasu, který je jakýmsi domovským zázemím Druhé trávy. "Jeli jsme i do Colorada a Kalifornie, ale to jsou ve vnímání hudby jiné země než tradiční bluegrassový Středozápad. Tam pořád žije duch Jerryho Garcii a Grateful Dead," vzpomíná Křesťan. Aby se skupina tamnímu pojetí hudby přiblížila, přijala na turné dva americké bubeníky. V Nashvillu kapela navštívila jednoho z nejlepších amerických banjistů Bélu Flecka, jenž hostuje na Malinově albu a který hraje nadžánrovou, jazzem ovlivněnou muziku. Jinde se naopak setkali se stylovou zarputilostí. "Přijeli jsme na festival, jehož zaměření udávaly cedule No electric instruments, no modern music," říká Malina pobaveně. Při televizním vystoupení raději hráli čistý blue-grass, ale Malinova instrumentálka Točkolotoč se místním zdála už příliš moderní. "To je zase naše tradiční muzika," řekl prý nekompromisně Křesťan - a odpůrci to uznali.
"Prostě záleží na tom, kde a pro koho hrajeme. Kdybychom vystupovali někde v Iowě na festivalu tradiční country music, asi bychom moc nepochodili ani s Wild Horses, které jsme si vypůjčili od Rolling Stones. Pokud ji zahrajeme lidem, kteří ji znají, máme úspěch. A někde si dokonce myslí, že jsme Wild Horses napsali sami," říká Křesťan a Malina dodává: "Já dokonce někde zaslechl, že Stones ji mají od nás!"
Když vyčerpají nový repertoár, přidávají skladby z éry předchůdců Druhé trávy, brněnských Poutníků. Třeba Křesťanovu Panenku, která v tuzemsku zlidověla. V Coloradu si ji vykřičeli krajané. "Byli to lyžařští instruktoři. Trochu nás uváděli do rozpaků, když volali: Mluvte česky, zpívejte česky. My jsme tam samozřejmě i kvůli nim - ale máme také odpovědnost vůči americké části posluchačů," vysvětluje Křesťan.
Americkému publiku nicméně čeština většinou nevadí. Píseň Napsal jsem jméno svý na zdi tam několikrát zpívali v mateřštině a lidé prý úplně zmlkli. "Pak z toho ticha zazněl potlesk. Takový mám nejradši," říká Křesťan. "Mám pocit, že bychom měli - třeba i z pocitů národní hrdosti - zařadit české věci i na desky, které tam budeme vydávat."
Ve Spojených státech už si získali publikum. Lidé se na jejich koncerty vracejí, žádají je, aby zopakovali třeba slovanský blue-grass Skočná. "Asi jsme pro Američany atraktivní jako Češi, kteří hrají muziku odvozenou právě z jejich lidové hudby, blue-grassu. Pochybuji, že bychom byli zajímaví pro Japonce," míní Křesťan. "I tady mají své začarované kruhy, svá klišé. Náš přístup jim připadá nový ve zvuku, zajímá je, jak zní čeština i naše angličtina, slyší českou melodiku." Když se Američané vyjadřují k muzice Druhé trávy, mluví prý o čerstvém větru.
Letos skupina cestovala od Velkých jezer až do Texasu, který je jakýmsi domovským zázemím Druhé trávy. "Jeli jsme i do Colorada a Kalifornie, ale to jsou ve vnímání hudby jiné země než tradiční bluegrassový Středozápad. Tam pořád žije duch Jerryho Garcii a Grateful Dead," vzpomíná Křesťan. Aby se skupina tamnímu pojetí hudby přiblížila, přijala na turné dva americké bubeníky. V Nashvillu kapela navštívila jednoho z nejlepších amerických banjistů Bélu Flecka, jenž hostuje na Malinově albu a který hraje nadžánrovou, jazzem ovlivněnou muziku. Jinde se naopak setkali se stylovou zarputilostí. "Přijeli jsme na festival, jehož zaměření udávaly cedule No electric instruments, no modern music," říká Malina pobaveně. Při televizním vystoupení raději hráli čistý blue-grass, ale Malinova instrumentálka Točkolotoč se místním zdála už příliš moderní. "To je zase naše tradiční muzika," řekl prý nekompromisně Křesťan - a odpůrci to uznali.
"Prostě záleží na tom, kde a pro koho hrajeme. Kdybychom vystupovali někde v Iowě na festivalu tradiční country music, asi bychom moc nepochodili ani s Wild Horses, které jsme si vypůjčili od Rolling Stones. Pokud ji zahrajeme lidem, kteří ji znají, máme úspěch. A někde si dokonce myslí, že jsme Wild Horses napsali sami," říká Křesťan a Malina dodává: "Já dokonce někde zaslechl, že Stones ji mají od nás!"
Když vyčerpají nový repertoár, přidávají skladby z éry předchůdců Druhé trávy, brněnských Poutníků. Třeba Křesťanovu Panenku, která v tuzemsku zlidověla. V Coloradu si ji vykřičeli krajané. "Byli to lyžařští instruktoři. Trochu nás uváděli do rozpaků, když volali: Mluvte česky, zpívejte česky. My jsme tam samozřejmě i kvůli nim - ale máme také odpovědnost vůči americké části posluchačů," vysvětluje Křesťan.
Americkému publiku nicméně čeština většinou nevadí. Píseň Napsal jsem jméno svý na zdi tam několikrát zpívali v mateřštině a lidé prý úplně zmlkli. "Pak z toho ticha zazněl potlesk. Takový mám nejradši," říká Křesťan. "Mám pocit, že bychom měli - třeba i z pocitů národní hrdosti - zařadit české věci i na desky, které tam budeme vydávat."
Ve Spojených státech už si získali publikum. Lidé se na jejich koncerty vracejí, žádají je, aby zopakovali třeba slovanský blue-grass Skočná. "Asi jsme pro Američany atraktivní jako Češi, kteří hrají muziku odvozenou právě z jejich lidové hudby, blue-grassu. Pochybuji, že bychom byli zajímaví pro Japonce," míní Křesťan. "I tady mají své začarované kruhy, svá klišé. Náš přístup jim připadá nový ve zvuku, zajímá je, jak zní čeština i naše angličtina, slyší českou melodiku." Když se Američané vyjadřují k muzice Druhé trávy, mluví prý o čerstvém větru.
