"Muzika je otevřená věc. Mně se líbí potkávání, nemám rád uzavřené společnosti," dodává Ambrož. U někdejší Hudby Praha už cítil únavu materiálu. Zatím nemá signály, že by bývalí členové toužili po obnovení činnosti, ale v budoucnosti to nevylučuje. Ostatně jakousi pupeční šňůrou s touhle (nejen) hudební legendou je sám název Divoký srdce, původně pojmenování písně i desky Hudby Praha. "Na některé staré písničky bych se rád znovu podíval pod novým úhlem," přiznává Ambrož. Přeje si, aby stará sestava vystoupila alespoň jednou za čas - třeba při charitativních akcích.
"Dostali jsme velmi výhodné finanční nabídky od pořadatelů některých festivalů. Ale o tom Hudba Praha nebyla. Pokud bychom hráli třeba na koncertu pro Kosovo, jsem docela pro," říká Michal Ambrož, jehož energie se nyní dělí mezi rekonstrukci vlastní vodní elektrárny a kapelu Divoký srdce. "S muzikou se dostanu do jiného světa, než je podnikání - pěstuji si ji coby terapii. Doufám, že se hudby nikdy nebudu muset vzdát." I nové písně píše v podobně skeptickém duchu jako pro Hudbu Praha a dává kapele prostor, aby do nich výrazně vstupovala například muziku ke skladbám Najdu si tě, To teda ne! nebo Něco tu je složili další členové skupiny. Sáhli také po jedné písni P. J.
Harveyové (Nech mě vejít k sobě) a převzali hit Johnnyho Cashe Je to zlé. "Harveyová je spřízněná duše stejně jako dobrodruh Cash, drsný chlap, jehož český obraz je hodně zidealizovaný. Náš punkový přístup asi sedne jeho písni víc než někdejší unylá verze Ladislava Vodičky," říká Ambrož k repertoáru. Nové album bude mít křest 30. dubna v pražském Paláci Akropolis.
Obal desky vytvořil Karel Haloun a vychází ze symbolických indiánských obrazů Jana Jelena. Kromě rock'n'rollu a všeho, co k tomu patří, je totiž kapele Divoký srdce blízký duch indiánství. "Indiánství je takový krycí název pro čarodějnictví. Ještě v předkřesťanských dobách panoval jednotný názor na záležitosti ducha. Nešlo o žádnou ideologii jako v náboženských systémech. Když to zjednoduším, přírodní národy uznávaly a respektovaly zemi jako živý organismus," vysvětluje Ambrož. Člověk byl bojovník.
Cesta životem pro něho byla stezkou, po které šel s chladným rozumem a čistým srdcem. "Přitom věděl, že na rameno mu stále klepe smrt. Byl pokornější a měl nad životem větší nadhled. Indiánství je pohled do světa, který se nám už skoro vytratil," shrnuje Ambrož "filozofické zázemí" kapely. V obdobném duchu také formuluje pocit skupiny ze současné doby: "Lenost a pohodlí zvítězí nad lží a nenávistí. V tom jsme se shodli."
"Dostali jsme velmi výhodné finanční nabídky od pořadatelů některých festivalů. Ale o tom Hudba Praha nebyla. Pokud bychom hráli třeba na koncertu pro Kosovo, jsem docela pro," říká Michal Ambrož, jehož energie se nyní dělí mezi rekonstrukci vlastní vodní elektrárny a kapelu Divoký srdce. "S muzikou se dostanu do jiného světa, než je podnikání - pěstuji si ji coby terapii. Doufám, že se hudby nikdy nebudu muset vzdát." I nové písně píše v podobně skeptickém duchu jako pro Hudbu Praha a dává kapele prostor, aby do nich výrazně vstupovala například muziku ke skladbám Najdu si tě, To teda ne! nebo Něco tu je složili další členové skupiny. Sáhli také po jedné písni P. J.
Harveyové (Nech mě vejít k sobě) a převzali hit Johnnyho Cashe Je to zlé. "Harveyová je spřízněná duše stejně jako dobrodruh Cash, drsný chlap, jehož český obraz je hodně zidealizovaný. Náš punkový přístup asi sedne jeho písni víc než někdejší unylá verze Ladislava Vodičky," říká Ambrož k repertoáru. Nové album bude mít křest 30. dubna v pražském Paláci Akropolis.
Obal desky vytvořil Karel Haloun a vychází ze symbolických indiánských obrazů Jana Jelena. Kromě rock'n'rollu a všeho, co k tomu patří, je totiž kapele Divoký srdce blízký duch indiánství. "Indiánství je takový krycí název pro čarodějnictví. Ještě v předkřesťanských dobách panoval jednotný názor na záležitosti ducha. Nešlo o žádnou ideologii jako v náboženských systémech. Když to zjednoduším, přírodní národy uznávaly a respektovaly zemi jako živý organismus," vysvětluje Ambrož. Člověk byl bojovník.
Cesta životem pro něho byla stezkou, po které šel s chladným rozumem a čistým srdcem. "Přitom věděl, že na rameno mu stále klepe smrt. Byl pokornější a měl nad životem větší nadhled. Indiánství je pohled do světa, který se nám už skoro vytratil," shrnuje Ambrož "filozofické zázemí" kapely. V obdobném duchu také formuluje pocit skupiny ze současné doby: "Lenost a pohodlí zvítězí nad lží a nenávistí. V tom jsme se shodli."
