Záběr z brněnské hry Skleněný pokoj

Záběr z brněnské hry Skleněný pokoj | foto: Městské divadlo Brno

RECENZE: Co by asi byl Skleněný pokoj bez opravdové vily Tugendhat

  • 3
Román Simona Mawera Skleněný pokoj je kromě hojně překládané knihy také divadelní inscenací. Pro Městské divadlo Brno Angličanovo dílo jednoznačně inspirované brněnskou funkcionalistickou vilou Tugendhat zdramatizoval a zrežíroval Stanislav Moša.

Skuteční potomci stavitelů vily z rodiny Tugendhatů proti knize, jejíž děj hra z větší části inscenuje, ostře vystoupili. A není se čemu divit. V tom spočívá zvláštní farizejství knihy i brněnské dramatizace. Mawer změnil skutečná jména brněnských reálií, český překlad Lukáše Nováka však už brněnský místopis začlenil. Společně s hrou tak „komolí“ vlastně jediné: jméno vily a rodiny, již zde přejmenovali na Landauerovy.

Až po zhlédnutí Skleněného pokoje na jevišti mi došlo, co mi na celém přístupu těch nezpochybnitelných profesionálů, tedy spisovatele i divadelních inscenátorů, připadá nefér. Jde o přesvědčení, že se autor příběhu, a nyní i hry, může „vézt“ na obecně známém díle, slávě a vlastně i osudu.

Příběh je totiž velmi zasahující, zvláště pokud jsme z východní Evropy, navíc přímo z Brna. Co by však byl bez děsivých dějin 20. století? Na čem by stavěl bez židovského původu Tugendhatů, potažmo podnikatele Landauera? Na čem bez dalších skutečných osudů vily? A čím by byl bez úchvatně působící památky UNESCO, vily Tugendhat?

Protože vše další, co k tomu autor, a nyní i hra, přidali „ze sebe“, je barvotiskový příběh zahýbajícího boháče, který miluje jak chudou židovskou prostitutku, tak svou zhýčkanou polofrigidní ženu, která víceméně z nudy nachází lásku u své bisexuální přítelkyně. Tu za války oplodnil nacistický oficír, ale pak ji udal a ona o dítě přišla v koncentráku. A po válce navázala vztah s mladou tanečnicí cvičící s nemocnými dětmi ve vile Tugendhat.

Charaktery postav se nevyvíjí a jen se jimi postrkuje v příběhu a la Květinka Marta z Jirotkova Saturnina, a to včetně uklidňujícího konce. Červenou knihovnu pozvedá jen slavná vila a šílené dějiny 20. století.

Skleněný pokoj

70 %

Městské divadlo Brno

premiéra 7. února 2015

režie: Stanislav Moša

hrají: Pavla Vitázková, Petr Štěpán, Ivana Vaňková, Zdeněk Junák, Michal Isteník, Jiří Mach, Eva Ventrubová, Ladislav Kolář, Květoslava Ondráková, Rastislav Gajdoš, Svetlana Janotová, Radka Coufalová, Vojtěch Blahuta a další

V přenesení hry z profesně zručné knihy v profesně bezchybný jevištní tvar se těžko hledá chyba. Pozoruhodná scéna Christopha Weyerse a kostýmy Andrey Kučerové navíc umožňují dramatizátorsko-režijní záměr bleskových dějinných střihů, které se někdy z místa na místo a z času do jiného přesouvají doslova během několika sekund.

Herci sice občas působí poněkud křečovitě, zejména Pavla Vitázková v hlavní roli Liesel Landauerové, ale jinak ani jejich výkonům není co vyčíst. Hudba Zdenka Merty či videoprojekce Petra Hlouška účinně slouží celku. Pokud se divák nebude zanášet mravními pochybami autorky recenze, může si Skleněný pokoj dokonale užít.

Nastudujte si

Knižní předlohu divadelní hry Skleněný pokoj Simona Mawera najdete se slevou na Knihy.iDNES.cz.