Sirup lepí pocitem odcizení

Původní hra režiséra Miroslava Krobota Sirup je zvláštní dramatická hříčka, nad níž by se téměř chtělo mluvit o jakési nové absurdnosti, případně novodobém odcizení. Hra nemá klasický příběh ani konflikt; vše zajímavé, co se odehraje, vyplývá z jazyka postav.

Rozhovor s Miroslavem Krobotem o Sirupu najdete ZDE.


V Sirupu vystupují tři muži a tři ženy, vystačí se tu s dvěma prostředími: firemní místností prodejců zdravotního sirupu a bytem invalidního výrobce loutek. Všem je vlastní až křečovitá autostylizace. Převládá hra na upřímnost, případně naivitu. Postavy často mluví v reklamních sloganech se snahou o vtipnou, šokující originalitu. Příznačná je verbální sebereflexe postavy jménem Knobloch, který se tu a tam v řeči zastaví a zhodnotí si právě vyřčenou frázi.

Pokud dobře rozumím autorskému záměru, v deformaci jazyka se měla otisknout současnost s jejím silikonově umělým, reklamně mediálním světem, odintimnělou sexualitou, zduřelým konzumentstvím. Zvláště ženské postavy pak působí jako stvořené počítačem - pouze nevystupují v bojových akčních scénách, nýbrž jako svéhlavé loutky v odosobněných sexuálních hrátkách.

Předností Krobotovy autorské inscenace v Dejvickém divadle je důslednost, s níž svůj text realizoval. Herečky odcizenou umělost nepřehrávají, ale tváří se jako přirozenost sama: Klára Melíšková coby manželka Marie anebo Simona Babčáková jako Knoblochová jsou neotřesitelně vyrovnané ženské bytosti, pro které jsou nevěry neudivující součástí života.

Melíšková i Babčáková hrají své ženušky s brutálním naivismem: světice Marie mluví zásadně v jediné tázací tónině, Knoblochová na svých dlouhých nohách vitálně rázuje po scéně jako nadrogovaná optimismem.

Miroslav Krobot
SIRUP (hra ze života)
Dejvické divadlo

režie Miroslav Krobot
dramaturgie Karel František Tománek
scéna a kostýmy Andrea Králová
hrají Marek Daniel j.h.
Simona Babčáková j.h.
Jaroslav Plesl/
Pavel Šimčík
Klára Melíšková
Martin Myšička
Lenka Krobotová/ Jana Holcová
Premiéra 16. prosince 2002

Třetí ženská postava dívka Marta (alternují Lenka Krobotová a Jana Holcová) zase mluví o mužích, s kterými spí, jako o "systémech". Rovněž její mladistvá zvídavost působí naprogramovaně.

Nejméně virtuální se zdá postava invalidy Hnízdila v podání Martina Myšičky. V jeho životním pocitu je cosi reálného: chtěl by se černým humorem povznést nad svůj vozíček, ale beznaděj ho stahuje dolů. Zato dvojice obchodníků se sirupem - Knobloch (Marek Daniel) a Havlena (alternují Jaroslav Plesl a Pavel Šimčík) - prožívá typickou dnešní schizofrenní nejistotu.

Propagace jejich výrobku, lhostejno zda účinného anebo jen neškodného, se jim autosugestivně promítá do citového života. Mladší Havlena by nejraději žil podle reklamních sloganů, starší Knobloch už nevěří ničemu, nejméně sám sobě. Marek Daniel obdařil svou postavu znuděnou rozbředlostí výrazu, s nímž přežívá od jednoho citového vzruchu k druhému.

Knoblochovo závěrečné opětovné sblížení s Hnízdilovou představuje trpce komické vítězství hmoty našich existencí nad duchem, který neznámo jak vytěkal do ovzduší. A Krobotova inscenace o tomto dnešním trendu oduševnělého vegetování podává vcelku zábavné svědectví.