Spisovatelka Simona Ahrnstedtová

Spisovatelka Simona Ahrnstedtová | foto: Yan Renelt, MAFRA

Rodiče se mnou o roku 1968 nemluvili, říká spisovatelka Ahrnstedtová

  • 2
Autorka Simona Ahrnstedtová ve Švédsku uvedla žánr historické romance. Proslavil ji ale román ze současnosti. Navíc má spisovatelka české kořeny. Její rodiče emigrovali v roce 1968.

V Česku prozatím vyšly tři romány od Ahrnstedtové. Středověký milostný příběh ze Švédska Z donucení, osudy mladé dívky ze Stockholmu 19. století Dohoda s ďáblem a nejnověji Nepřátelé a milenci o intrikách ve světě byznysu 21. století.

Jaký je příběh vašich rodičů?
Vzali se velmi mladí. Ještě když byla maminka těhotná. Já jsem se narodila v roce 1967 a o rok později, v roce 1968, se rozhodli utéct z Československa. Muselo to pro ně být velmi těžké, opustit rodinu i přátele. Byli chudí.

Víc toho nevíte?
Je zajímavé, že když jsem vyrůstala, tak jsme se o tom nikdy nebavili. Moc toho nevím, a jelikož už nežijí, tak se ani nic nového nedozvím. Já sama si z té doby nic nepamatuju, byl mi rok. Mám jen jednu fotku, kdy cestujeme po Evropě. Ani nevím, proč se nakonec rozhodli pro Švédsko.

Nezkoušela jste pátrat sama?
Upřímně ne. Naposled jsem tu rodinně byla v roce 2001 na pohřbu babičky.

Přesto, když sem přijedete, cítíte nějaké spojení?
Ano, je to velmi silné. Jsem najednou velmi emocionální. Pořád poslouchám všechny kolem sebe. Snažím se mluvit česky a neustále opakuju větu – mluvím trochu česky. Vstřebávám to tady mnohem víc než jinde ve světě.

Spisovatelskou kariéru jste odstartovala historickými romancemi, žánrem ve Švédsku nezvyklým. Bylo to složité?
Vždycky jsem si myslela, že budu psát velká literární díla, jaká četli moji rodiče. Pak mi to ale najednou cvaklo a věděla jsem, že chci psát právě tento žánr. Dlouho mi moje rukopisy vraceli. Ptali se mě, proč píšu zrovna toto, když bych uměla psát mnohem vznešenější žánr, ale já jsem vytrvala. A povedlo se.

Přesto ten největší úspěch přišel s románem ze současnosti. Jak si to vysvětlujete?
Právě ta současnost bude zásadní důvod. Více čtenářů se s těmi situacemi a hrdiny může ztotožnit. Velkou roli také hrálo to, že mě poprvé vydalo velké nakladatelství.

Došlo ke srovnání Nepřátel a milenců a Padesáti odstínů šedi? Přece jen se jedná o příbuzné žánry.
Ano, říkali mi, že moje kniha je mnohem lepší. Padesát odstínů šedi je ale trochu jiný šálek kávy než moje kniha, je to spíše erotický román.

Děláte si podrobné rešerše. Čemu jste se při nich přiučila?
Vypozorovala jsem jednu zásadní věc. Všechno, s čím dokážete přijít v knize, je v reálném životě tisíckrát dramatičtější. Některé věci prostě nevymyslíte.

Co váš další román? O čem bude?
Bude to znovu ze současnosti, pokračování Nepřátel a milenců, ale hrozně ráda bych napsala něco o české historii nebo Praze. Je tak bohatá a zajímavá. Mého švédského nakladatele by to ale asi až tak nezaujalo.

Tak si asi budete muset najít českého nakladatele.
Je to moje velké přání.