Šimek & Grossman: Komplet 1966-1971 (obal)
Dvojice Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna se sezhámila už za vysokoškolských studií, později, začátkem druhé poloviny 60. let, prosluli jako průvodci bigbeatových koncertů v klubu Olympic v pražské Spálené ulici a v divadélku Sluníčko na Příkopech. Už tehdy na scéně četli svoje povídky, plné typického originálního slovního humoru. V roce 1968 nastoupila dvojice do divadla Semafor, kde posléze vytvořila samostatnou "skupinu", jež se o divadlo dělila se souborem Jiřího Suchého.
Sedmnácticédéčkový komplet zaznamenává všechno, co se z jejich tvorby z let 1966-1971 (kdy předčasně v pouhých třiceti letech zemřel Jiří Grossmann) dochovalo ve zvukové podobě. Na rozdíl od mnohých edic na gramofonových deskách, kterých vyšla za totalitního režimu celá řada, nyní poprvé všechny nahrávky vycházejí v necenzurované podobě - a že vzhledem k politické "prostořekosti" protagonistů bylo co cenzurovat!
Zdroji uvedených nahrávek byly nejen oficiální firmy jako Supraphon, Panton, Český rozhlas, Česká televize nebo Producentské centrum Františka Rychtaříka, ale i sbírky soukromých sběratelů. "Tituly, které doposud vycházely, byly vždycky jenom vyzobané drobky nebo kompilace, nesourodé kusy, tudíž ne zcela autentické podoby jejich tvorby. My ji teď vydáváme v její původní podobě," říká editorka kompletu Naďa Dvorská.
Některé záznamy např. z archivu Českého rozhlasu uslyší posluchači zcela poprvé, neboť jde o skutečné objevy, zachráněné před smazáním. Záznamy kompletují představení Návštěvní dny, Besídky zvláštní školy, Othello odpadá, Večer pro otrlé, Besídku v rašeliništi, Besídku divadelní, Hop dva tři, Pánský večírek, Potoky modré krve, a to v celém rozsahu, bez upravujících zásahů.
Komplet ovšem obsahuje i několik nahrávek z předsemaforského období Šimka a Grossmanna, které mladším fanouškům jejich humoru nebyly doposud známy. "Z tohoto období se toho ale nedochovalo moc," říká Naďa Dvorská. "V archivu Českého rozhlasu jsme našli pozoruhodný pořad Radionokturno z roku 1966. Šimek a Grossmann jsou tu ještě mladičcí, mediálním světem neostřílení. Jde o jejich první rozhlasové účinkování."
Bezmála dvacetihodinový výběr je sestaven chronologicky. "Díky tomu je krásně vidět vývoj dvojice Š + G. Můžeme sledovat, jak se postupně naučili pracovat s publikem, jak svá vystupování zdokonalovali. Měli dobrou průpravu: museli se naučit zaujmout diváky už v době, kdy uváděli v klubech beatové kapely. Publikum přišlo na muziku a nebylo zvědavé na nějaké chlapíky, kteří cosi povídají. Aby je poslouchalo, museli být Š + G vtipní, nesměli nudit," upozorňuje Dvorská.
Co se nejslavnější složky tvorby Šimka a Grossmanna týče, tedy jejich povídek, ty nejsou na kompletu úplně všechny, které mezi lidmi kolují. Některé vyšly jen v tištěné podobě v knihách (ale například i v 60. letech v měsíčníku klubu Olympic), některé se zachovaly jen se "zásahy shora". Dvorská ale zdůrazňuje: "Ty, které se zachovaly bez cenzurních zásahů, uvádíme všechny."
Při přípravě boxu Dvorskou nejvíce překvapila schopnost dvojice reagovat na politické události let 1968-69. "Byli nesmírně stateční, neohrožení, citliví, vtipní, to je opravdu nádherné a obdivuhodné. Postupně, v nahrávkách z konce roku 1969, jsou vidět zásahy cenzury, už se nemohli naplno vyjádřit, byli poněkud okleštění. Ale za všechno zmíněné si jich člověk musí vážit."
Na sedmnácti discích samozřejmě neznějí jen hlasy Šimka a Grossmanna, ale i dalších spolutvůrců jejich představení. Například režiséra Jána Roháče, který s dvojicí spolupracoval, nechybějí ani okřídlené "hlášky" semaforského inspicienta pana Balcara. A plnoprávnou součástí semaforských představení byla také hudba. "V jednom představení zpívá dvě písničky Karel Kryl. V dalším pak Eva Olmerová. A zaznamenáváme i další zpěváky a herce. Pavel Bobek exceloval nejen jako zpěvák, ale i jako komik," vyjmenovává editorka.
Dárkový box, který se bude prodávat za 1 799 korun, je luxusně vypraven, včetně obsáhlého bookletu o 56 stranách. "Obsahuje vyčerpávající informace o činnosti pánů Š + G, a to i o jejich předsemaforské činnosti od roku 1960, kdy se seznámili. Nalezneme tu i spoustu unikátních fotografií. Některé poskytl pan Milan Wagner, který Šimka s Grossmannem hodně fotografoval především v období jejich začátků v Semaforu. A vzácné fotografie poskytla i paní Milica Pechánková, přítelkyně Jiřího Grossmanna. Mnohé ze zmíněných fotografií nebyly doposud nikdy publikované."