Film natočený podle videohry v hororovém žánru získal z amerických kin téměř půlku rozpočtu zpátky už za první víkend. Co na něm mládež baví?
Japonská společnost Konami předloni uvedla na trh již čtvrtý díl úspěšné série, která podle fanoušků patří k vůbec nejděsivějším v rodině počítačových her. Souběžně se příběhy z tichého města přelily do podoby sešitových komiksů.
A do třetice je objevili filmaři. Scenáristé Silent Hillu vycházeli převážně z první hry: sice změnili hlavní mužskou postavu v ženskou, ale ponechali prvky děje i prostředí od nemocnice přes školu po hotel.
Dítě v mlze
Hlavní roli získala Radha Mitchellová. Představuje matku, jež svou nemocnou dcerku odmítne dát na psychiatrii a ujede s ní i přes manželovy protesty do místa zvaného Silent Hill, o němž dítě mluví ze spaní. Sotva se však přiblíží k pustému městečku, dcera zmizí.
Zoufalá matka Rose ji s policistkou z nedalekého města začne hledat, přičemž zjistí, že Silent Hill, zničený před desetiletími požárem, není tak pustý, jak se zdá. Město zahalené mlhou pravidelně pohlcuje živá temnota a obývají je strašidelné bytosti. Ztracené dítě se stalo součástí osudové kletby.
„Když jsem poprvé četla scénář, musela jsem toho po deseti stránkách nechat, protože jsem se strašně bála,“ přiznala se Radha Mitchellová. „Nakonec jsem ho dočetla výhradně na odpoledním slunci, přesto mě pořádně vyděsil. A proto jsem roli vzala,“ prohlásila herečka, která na sebe upozornila jako partnerka Johnnyho Deppa v Hledání Země Nezemě či v titulní roli Allenovy Melindy a Melindy.
Její dceru představuje desetiletá Jodelle Ferlandová, která se brzy objeví i v novince nazvané Krajina přílivu, další role získaly Laurie Holdenová či Deborah Kara Ungerová. Původní verze scénáře obsahovala pouze ženské postavy, ale režisér Christophe Gans do něj s pokřikem „Nejsou tam žádní chlapi!“ nechal připsat pro Seana Beana roli manžela, který se svou rodinu vydá hledat.
Kromě herců využil Silent Hill i tanečníky: ztělesnili nestvůry, aby jejich pohyby byly pružné a přirozené.
Kdo to vysvětlí?
Tvůrce francouzského thrilleru Bratrstvo vlků - Hon na bestii bavila na Silent Hillu směs žánrů. „Osciluje mezi tradičním románským melodramatem a surrealistickou sci-fi,“ říká Gans. „Silent Hill je skutečné současné místo, ale jakmile vás polapí, jste odsouzeni bloudit tam navěky.“
Těžké bylo získat od firmy Konami práva, o něž soupeřilo více hollywoodských studií. Režisér nakonec správní radu Konami přesvědčil půlhodinovým filmem, v němž svou představu nastínil.
Zejména musel vyložit, jak zobrazí místo existující ve čtyřech různých podobách: Silent Hill v 70. letech, Silent Hill dnešní, Silent Hill v mlze a Silent Hill v temnotě.
„Postavili jsme obří scény v pěti ateliérech; každá z nich obsáhla dvě či tři verze města,“ líčí Christophe Gans. Fakt, že prolínání čtyř rovin může mást, není podle něj na škodu. Režisér věří, že lepší než všechno vysvětlit je dát divákům možnost, aby se plně poddali „snovému pojetí příběhu“.
Jak ten film vysvětlíte?
Americkou premiéru provázela nevole kritiků, kteří se nedočkali obvyklé pracovní projekce. Tvůrci si přáli, aby šli o víkendu do kina s publikem, vesměs fanoušky hororů.
Strategie však příliš nezabrala, recenze pak Silent Hill popisovaly jako „nesouvislý nadpřirozený thriller“ či „nejhorší druh hororu: brak, který sám sebe bere vážně“.
Jen Roger Ebert z Chicago Sun-Times přidal zábavnou historku. Při odchodu z kina jej oslovila skupina diváků. Chtěli, aby jim film vysvětlil. A když Ebert řekl, že nemá tušení, divili se: Ale jste přece filmový kritik, ne?!
