Pro diváka, jenž se v kině nerad bojí, je to ztracený týden. Premiéru má totiž jediný film. Ale v případě Silent Hill člověk nemusí horory milovat, aby ocenil slušnou práci.
Na počátku stála japonská počítačová hra, tak úspěšná, že si jí Hollywood nemohl nevšimnout. Na její přepis si najal Christopha Ganse, jenž svůj cit pro žánr osvědčil ve francouzském thrilleru Bratrstvo vlků – Hon na bestii.
Hlavní postavu matky hledající dcerku ve městě mrtvých hraje australská vegetariánka a jogínka Radha Mitchellová, jejího manžela pro změnu britský vyznavač shakespearovského divadla Sean Bean.
Globalizační guláš, řeklo by se. Ale kupodivu to všechno drží pohromadě, dokonce dobře ladí, hezky straší a výtvarně oslňuje. Jen po smyslu je lépe nepátrat.
Město v bílém popelu
Tajemné, zdánlivě opuštěné městečko Silent Hill, které kdysi zpustošil požár, svůj zmrtvělý čas jen předstírá. V temných koutech totiž číhají podivné bytosti, jejichž úmysly nejsou zrovna dobročinného charakteru.
Dvě ženy – matce pomáhá ještě policistka – procházejí školu, hotel, nemocnici čili původní hrou předepsané zastávky, kde zprvu potkávají spíše rafinované stíny než vycpané vlkodlaky či hladové komparzisty převlečené za zombíky.
Pravda, i na zuřivá mrtvolná stvoření časem dojde, ale mají přece jen o chlup vynalézavější podobu – jako zčernalé pozůstatky dětí se žhavými uhlíky.
Ve městě totiž kdysi hořelo, a to je motiv, na němž tvůrci budují výtvarnou působivost. Tiché sněžení bílého popela je tísnivější než chvíle, kdy na trosky padá temnota.
Tmou se totiž probíjí devět hororů z deseti, kdežto šedobílé sevření stupňuje strach z neznáma. Z černě se vynořují "akční" příšerky včetně zvířecích jako z Mumie, ale z popelavé mlhoviny si film bere nádech mýtu – kus Krysaře, kus Sodomy. Téma vymítání hříchu dokonce používá mystické prvky, což náladu ještě násobí.
Ženská válka
Zprvu rychlé, sevřené a jednolité vyprávění bohužel postupně nabírá zbytečné minuty: mechanickým sledem přesunů od bojůvky k bojůvce, dodatečně připsaným vedlejším motivem manžela, jenž kazí ryze ženskou válku, a poté slovními výlevy o zadostiučinění a mstě.
Ani kruté finále, vedle nějž je Tarantino něžným romantikem, navíc nezakryje praktické pochyby – jak může hrdinka běhat s obří kudlou v těsných kozačkách či kterak její oční líčidla přežila veškerá krvavá příkoří.
Hlavní zrada je však skryta v žánru samém. Kdo po dvě hodiny oceňuje čistý styl, chtěl by nakonec stejně čisté, logické vyústění. Jenže na to nejsou horory zařízeny. Jak vlastně dopadl Silent Hill? Pokračování příště.
Silent Hill
Režie Christophe Gans, hrají Radha Mitchellová, Sean Bean, Laurie Holdenová, titulky, 127 minut.
Hodnocení MF DNES: 
