Šílenci vtrhli do Stavovského divadla

Stavovské divadlo uvádí černou komedii současného amerického dramatika Williama Mastrosimona z roku 1998. Inscenace vypráví o tom, jak dům hollywoodské hvězdy a filmového producenta navštíví jejich fanoušci. A jak se ukáže, není důvod z toho mít radost. Hra i přes svou komediální lehkost zobrazuje vážné téma - prolínání a zaměňování fikce a reality v současném mediálním světě, agresivitu nejmladší generace, za jejíž kořeny autor označuje filmový průmysl.
Podívejte se na videoukázky - ikonka video.

O vstupenky na představení 15. a 20. června můžete soutěžit ZDE. 

Hrdý na své italské kořeny a tradice tento dramatik a scenárista sám sebe charakterizuje jako úspěšný plod amerického tavného tyglíku národů.

Jeho rodiče se přistěhovali ze Sicílie, on sám později vystudoval Rider College v New Jersey a své vzdělání ukončil na Mason Gross School of Arts. Jako dítě nenáviděl školu a často před ní utíkal do intenzivního světa denního snění.

Jeho první hry byly uvedeny na univerzitních jevištích, například Kamenosochař (A Stone Carver, 1973) na Rutgers University. Tuto hru Mastrosimone po letech přepracoval a uvedl pod názvem Porozumění (The Understanding, 1987).

O fenoménu denního snění pojednává také jeho první úspěšná hra Snílek (The Woolgatherer, 1981), za kterou dostal v roce 1982 Cenu divadelních kritiků Los Angeles. Jímavý milostný příběh naprosto nepravděpodobného páru - křehké mladé ženy se sklonem k autismu a obhroublého řidiče kamionu - je podobenstvím o záhadné podobě lidských vztahů.

V roce 1980 dokončil Mastrosimone svou hru Do krajnosti (Extremities), která byla s úspěchem inscenována na off-Broadway s Farrah Fawcettovou v hlavní roli. Příběh, který je založen na obrácení rolí (oběti znásilnění se náhodou podaří dostat útočníka do pasti a sama se tak stane jeho mučitelem), upoutal v roce 1986 režiséra Roberta Younga a získal úspěšnou filmovou podobu, jež rozpoutala mohutnou diskusi o násilí vůči ženám v USA.

Také další Mastrosimoneho hry byly posléze zfilmovány. Patrně nejúspěšnější film Bestie (The Beast, 1988) vznikl podle hry Nanawatai! (1982). Za svůj pětidílný televizní seriál Sinatra (1992) získal Mastrosimone v roce 1992 prestižní cenu Zlatý glóbus.

William Mastrosimone Jako naprostý šílenci Stavovské divadlo
režie	Michal Dočekal
překlad	Jitka Sloupová
scéna	Jan Dušek
dramaturgie	Lenka Kolihová Havlíková
dramaturgická spolupráce	Jan Hančil
hudba	Roman Holý
kostýmy	Zuzana Krejzková
hrají	Jiří Štěpnička Sabina Králová Jan Dolanský Michal Slaný
Stavovské divadlo v Praze
premiéra	29. května 2003

První verze černé komedie Jako naprostý šílenci (Like Totally Weird) vznikla v roce 1994 během letu z Los Angeles do Seattlu, když se autor stěhoval z Beverly Hills. Spouštěcím momentem bylo proroctví senátora Patricka Moynihana, který kdysi prohlásil: „V roce 2000 povstanou naše děti a potrestají nás za to, že jsme je zanedbávali“.

Tak jako se doktoru Frankensteinovi vymkne z rukou jeho monstrózní výtvor a nakonec zaklepe u jeho dveří, do domu hollywoodského herce, režiséra, scénáristy a producenta v jedné osobě Russe Rigela, který točí akční krváky, vtrhnou dva patnáctiletí kluci - jeho fanoušci. Filmy svého idolu umí nazpaměť. Jeho příběhy plné násilí jim pomáhají zahánět nudu. Hra ukazuje, že taková návštěva ale nemusí být zrovna důvodem k radosti, zvlášť když má jeden z fanoušků pistoli. 

Zatím posledním dokončeným projektem, na němž  se Mastrosimone podílel, je historický snímek pro kabelovou televizi s názvem Benedict Arnold: Otázka cti, který měl premiéru v lednu 2003.