Z představení Síla zvyku Mětského divadla Brno. | foto: Městské divadlo Brno

Síla zvyku je těžká. Ale má na jevišti svoje místo

Nezvyklé a originální dramatické dílo Thomase Bernharda se na českých jevištích v minulých dvou desetiletích zabydlelo. Každá dosud neuvedená hra snad nejvýznamnějšího literáta poválečného Rakouska je očekávanou událostí. Nejinak tomu je i v případě české premiéry komedie Síla zvyku, kterou v Městském divadle Brno nastudovala Hana Burešová.

Titul z roku 1974 není nijak divácky vstřícný, což však neznamená, že by byl odtažitý či nesrozumitelný. Absence příběhu, podivná monologičnost, záliba v refrénovitém opakování textu, který zcela postrádá interpunkční znaménka: to jsou jen některé z autorských fines muže, jenž svým dílem i životem setrvale čeřil naoko poklidné Rakousko.

Směšný, odpudivý, sympatický

Půdorys novinky Síla zvyku je jednoduchý a bizarní. Ředitel cirkusu Garibaldi nutí své podřízené dvaadvacet let studovat Schubertův kvintet Pstruh, ač je jasné, že zářivé číslo klasické hudby tito amatéři nikdy nedotáhnou do konce.

I umanutý despota Garibaldi umí na svá dvě drahá cella sotva pár tónů, jeho artisté nemají k hudbě žádný vztah a nekonečné zkoušky nenávidí. Celé snažení nikam nevede, je jasná jeho zbytečnost i přes ušlechtilý ředitelův ideál představit namísto vyčpělých cirkusáckých fórů úchvatně secvičenou pětici muzikantů a dokonalou skladbu.

THOMAS BERNHARD: Síla zvyku

Bernhardovy jakoby nedořečené texty jsou velkou zkouškou režisérů i hereckého ansámblu. Inscenační tým Hany Burešové obstál. Režisérka pečlivě vystavěla dvouhodinovou podívanou, jejíž vnitřní tah i síla graduje. Jinými slovy: dokáže i bez přestávky udržet divákovu pozornost a zájem o nezvykle nedramatické dění.

Síla zvyku je víc než čím jiným hereckou inscenací, která rotuje kolem mocného výkonu Jana Mazáka v hlavní roli. Protagonista vystihnul dvojlomnost Bernhardova světa. Je směšný, odpudivý, ale svou touhou po dokonalosti za každou cenu místy i sympatický.

Nesmírně náročný a dlouhý text Mazák podává s hlasitým vytržením megalomana, i bez psychologismů pečlivě rýsuje vnitřní svět bláznivého Garibaldiho. Kvartet zbylých výkonů je herci oporou a další kvalitou večera, podobně jako bílá scéna Tomáše Rusína či v barevnosti i střizích nápadité kostýmy Zuzany Štefunkové.

Burešové ukázněná a ve všech složkách vyvážená inscenace divákům nenadbíhá, ale představuje zdařilý výlet k dramatice, která zřejmě bude pro mnohé těžce stravitelné sousto. Nenuceně vytrhává publikum uvyklé zde méně extravagantním kouskům z pohodlné letargie. A to je další ze zisků úspěšného večera.


THOMAS BERNHARD: Síla zvyku
Městské divadlo Brno
režie Hana Burešová, délka představení 120 minut.
HODNOCENÍ MF DNES 80%