Divadlo - ilustrační foto

Divadlo - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Sicilské nešpory zůstaly banální

  • 1
Verdiho Sicilské nešpory, které nově nastudovala Státní opera Praha, nepostrádají invenční hudbu i dějové zvraty a dilemata mezi city a povinností.

Aktuální může být revoluční fanatismus, problémem forma velké francouzské opery, jíž se Verdi musel přizpůsobit a která si žádá svých pět dějství, velké ansámblové a baletní scény a nesmírně exponované party.

Režijní oříšek
Sicilské nešpory mohou být oříškem i pro sebelepšího operního režiséra. Proto zaráží, že je Státní opera svěřila Karlu Křížovi, jenž se sice zapsal do české činohry, ale operu nikdy nedělal.

Výsledek působí bezradně. Přesun děje z 13. století, kdy se Sicilané vzbouřili proti francouzské nadvládě, do časů Verdiho se mu nepodařilo logicky odůvodnit, takže zůstalo u povrchního převleku. Statické postoje sboru navlečeného do líbivých pestrobarevných kostýmů nepřipomínaly studii davové psychózy, která režiséra dle vlastních slov na díle zaujala, spíše banální výjevy ze sicilského folkloru.

Vrcholné herecké akce sólistů, kteří postávali na víceméně prázdné scéně s náznaky palácových stěn, pak spočívaly v pokleku, upažení ruky či polehávání na schodech.

Dva spásné výkony
Před debaklem zachránily premiéru pěvecké výkony, přesněji dva z nich. Rumunský barytonista Alexandru Agache zpíval sicilského guvernéra Monforta s příkladnou zvučností, měkkostí a legatovou kulturou, mladý polský basista Tomasz Konieczny zaujal v úloze fanatického revolucionáře Procidy sonorním kovovým basem.

Zato zklamal americký tenorista Keith Ikaia-Purdy, jenž se s extrémním partem Arriga, utajeným synem nenáviděného guvernéra, přespříliš potýkal a nepříjemně přepínal síly. Part Arrigovy nevěsty Eleny si žádá drama i lehkost a brilanci, což je kombinace, kterou Maria Haanová se svým křehkým lyrickým sopránem, sklonem k ostrým výškám a s neznělými hloubkami nemohla naplnit.

Sbor Státní opery nemá profesionální úroveň a orchestru se mimo jiné nedaří zahrát pořádně melodii. Hilary Griffiths je jistě zkušený dirigent, ale docílit nějakého výraznějšího dramatického tahu se mu nedařilo.

GIUSEPPE VERDI - Sicilské nešpory
Státní opera Praha. Dirigent Hillary Griffiths, režie Karel Kříž, scéna Jaroslav Malina, kostýmy Kristina Matre Křížová. Premiéra 23. března.
Hodnocení MF DNES:

,