Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sicilské nešpory zůstaly banální

  1:00aktualizováno  1:00
Verdiho Sicilské nešpory, které nově nastudovala Státní opera Praha, nepostrádají invenční hudbu i dějové zvraty a dilemata mezi city a povinností.
Divadlo - ilustrační foto

Divadlo - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Aktuální může být revoluční fanatismus, problémem forma velké francouzské opery, jíž se Verdi musel přizpůsobit a která si žádá svých pět dějství, velké ansámblové a baletní scény a nesmírně exponované party.

Režijní oříšek
Sicilské nešpory mohou být oříškem i pro sebelepšího operního režiséra. Proto zaráží, že je Státní opera svěřila Karlu Křížovi, jenž se sice zapsal do české činohry, ale operu nikdy nedělal.

Výsledek působí bezradně. Přesun děje z 13. století, kdy se Sicilané vzbouřili proti francouzské nadvládě, do časů Verdiho se mu nepodařilo logicky odůvodnit, takže zůstalo u povrchního převleku. Statické postoje sboru navlečeného do líbivých pestrobarevných kostýmů nepřipomínaly studii davové psychózy, která režiséra dle vlastních slov na díle zaujala, spíše banální výjevy ze sicilského folkloru.

Vrcholné herecké akce sólistů, kteří postávali na víceméně prázdné scéně s náznaky palácových stěn, pak spočívaly v pokleku, upažení ruky či polehávání na schodech.

Dva spásné výkony
Před debaklem zachránily premiéru pěvecké výkony, přesněji dva z nich. Rumunský barytonista Alexandru Agache zpíval sicilského guvernéra Monforta s příkladnou zvučností, měkkostí a legatovou kulturou, mladý polský basista Tomasz Konieczny zaujal v úloze fanatického revolucionáře Procidy sonorním kovovým basem.

Zato zklamal americký tenorista Keith Ikaia-Purdy, jenž se s extrémním partem Arriga, utajeným synem nenáviděného guvernéra, přespříliš potýkal a nepříjemně přepínal síly. Part Arrigovy nevěsty Eleny si žádá drama i lehkost a brilanci, což je kombinace, kterou Maria Haanová se svým křehkým lyrickým sopránem, sklonem k ostrým výškám a s neznělými hloubkami nemohla naplnit.

Sbor Státní opery nemá profesionální úroveň a orchestru se mimo jiné nedaří zahrát pořádně melodii. Hilary Griffiths je jistě zkušený dirigent, ale docílit nějakého výraznějšího dramatického tahu se mu nedařilo.

GIUSEPPE VERDI - Sicilské nešpory
Státní opera Praha. Dirigent Hillary Griffiths, režie Karel Kříž, scéna Jaroslav Malina, kostýmy Kristina Matre Křížová. Premiéra 23. března.
Hodnocení MF DNES:

Autoři: ,




Hlavní zprávy

Další z rubriky

Herec Jan Kříž
V Německu zkoušíme Ples upírů devět hodin denně, říká herec Jan Kříž

Zkoušky ve Stuttgartu jsou intenzivnější než v Česku, vzkazuje z Německa Jan Kříž, který tam stráví celou příští sezonu. Zahraje si v původní verzi slavného...  celý článek

Spitfire Company, Fragmenty milostných obrazů
Pohyb ovládne Prahu, potom tanečníci zamíří také do Edinburghu

Nejen Letní Letnou může být v létě živ divák holdující novému cirkusu či modernímu tanci. Za poslední roky se v Praze etablovaly pravidelné akce, které...  celý článek

Přemysl Pálek v titulní roli nového nastudování Krysaře v pražském Kalichu
Landův Krysař vznikl ve staré době. V Kalichu zkoušejí novou verzi

Po důmyslné dřevěné scéně plné otočných kulis se prochází postava v kápi. Herec Přemysl Pálek odříká své věty důsledně zadumaně. Jeho role Krysaře vzbuzuje...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.