Když zažívala Nova nejlepší léta velkých ambicí, nabízela Leoši Marešovi právě pořad typu late-night talk show, jejž v Americe proslavili Johnny Carson, David Letterman či Jay Leno. Tehdy odmítl, že se na svůj sen ještě necítí zralý - a deset let poté si jej splnil v premiéře s pokoutní příchutí.
Jistě, už podle názvu jde o pozdní noční pořady, nicméně některé se vysílají v hlavních časech ještě před půlnocí. Ale hlavně je pro ně typické a naprosto klíčové, že moderátor vždy s nadhledem glosuje konkrétní události právě uplynulého dne.
Což se v Show Leoše Mareše nestalo, s výjimkou obecně formulovaného „otevřeného dopisu“ uprchlíkům byl hlavní zprávou dne pořad sám. Hostitel sdělil divákům v sále, co všechno chybí, co se napoprvé nestihlo, ale že lístek mají zadarmo a „kvalita moderátora tomu odpovídá“.
Tradičně byl nejvtipnější, kdykoli shazoval sám sebe - „Nejsem nejlepší, jsem nejdražší“, případně v rubrice, kde hodnotil pro a proti svého pořadu - „Pro: sto třicet lidí dostalo práci. Proti: na týden.“ Ale zoufale mu chyběla průkazná nosná témata - což spadá na vrub jeho týmu.
Od premiéry čeká divák velkou ránu, průlom, provokaci, šok, překvapení ráz naráz. Místo břitu se krotce podomácku tlachalo. Režisér Jiří Vejdělek má sice smysl pro humor, ale povídání o ženách zavánělo estrádou a la doktor Plzák.
Show Leoše Mareše |
Hudební pointy často vyzněly do prázdna a „nahrávače“ Patrika Hezuckého by Mareš nepotřeboval vůbec. Vrchol ovšem představovalo finále s dětinskou hrou Hádej, kdo jsem, kterou Prima vycpala již mnohé své prázdné večery, a jako „překvapení“ dvorní kuchař stanice Zdeněk Pohlreich.
K Lettermanovi šel i Barack Obama, na Primě si late night show asi pletou s propagačním albem vlastních tváří. Ale kdo vydrží čekat přes půlnoc a dva reklamní bloky na „prima hosty“, jimž kromě věčného „Wow!“ nemá Mareš co sdělit?
