Duccio Chiarini natočil typickou hranou prvotinu: vypravěčsky milou, pocitově přesnou, ale v mírných obměnách už mnohokrát viděnou. Zmatky dospívání ozvláštňuje pouze choulostivý problém, jejž by vyřešila banální operace, jenže té se chlapec, kterého hraje dojemně křehký Matteo Creatini, až nepochopitelně obává.
Zápletka s penisem vydá na anekdotu; co dál? Film si pomáhá nevtíravými náladami – které buduje jednak v hrdinově zdánlivě vyrovnané rodině, jednak v obrazech líného poflakování na pláži – připomínajícími skrytě výbušné bezčasí Indiánského léta.
Samozřejmě u moře se vyskytují dívky, ochotná trenérka paniců i hrdinova láska s vyššími životními ambicemi. Sám zranitelný kvůli problému skrytému v kalhotách mladík zraňuje obě své potenciální partnerky. Čím aktivnější jsou ve svých pokusech o milostné sbližování slečny, tím trpnější i trapnější si připadá objekt jejich zájmu.
Topí se ve své odlišnosti, citlivosti, osamělosti, navíc jej stejně jako jeho přehlíženou sestru vyčerpává tiché napětí mezi rodiči, mapované obratně jenom v náznaku, bez výlevů hysterie.
Hrdinova lapálie obsahuje pár zábavných okamžiků, počínaje zkušebním sexem s velice netradiční a velice slizkou pomůckou a konče debatou, jestli byl Ježíš taky obřezaný. Nicméně o komedii, kterou slibuje distributor, se mluvit nedá.
Chápavý, ohleduplný a lehce ospalý Short Skin je zkrátka příkladem snímku, jaký by se dokonale vyjímal na zlínském festivalu v sekci děl pro mládež. Zatímco v běžných kinech si bude hledat generačně spřízněné publikum obtížněji, protože na ryze teenagerskou podívanou není ani dostatečně lechtivý, ani dost bláznivý.