Jste dlouholetá spolupracovnice Leonarda Cohena. Takže se musím zeptat – jaký je?
Je to skvělý člověk, vynikající muzikant, těžko si vybrat někoho lepšího, s kým dělat. Inspirující, oslnivý. Prostě všechno dobré, co si o něm nejspíš myslíte, je pravda.
Jak to vlastně fungovalo, když jste spolu psali písničky?
Ono to vznikalo tak nějak postupně. Poprvé jsme spolu něco udělali, když jsem byla jako vokalistka v jeho doprovodné kapele na turné v roce 1980. Nějak se stalo, že jsem mu v hotelové lobby hrála na klavír melodii. A on začal přímo tam, na místě, vymýšlet text. Myslím, že se z toho rozvinula úžasná chemie, kterou jsme mezi sebou měli, a taky krásné přátelství. I když jsem s ním potom už nejezdila, pokračovali jsme ve společném psaní a zůstali jsme v kontaktu.
Svoje sólové album jste vydala v roce 2008. Na co jste celé ty roky čekala?
Věci mi nějak nevycházely, neměla jsem smlouvu s nahrávací společností. Tehdy jsem si však konečně uvědomila, že vlastně nepotřebuju žádnou firmu, abych mohla nahrát desku. Taky mě povzbudilo, že jsem udělala další album s Leonardem, jmenovalo se Ten New Songs.
Když píšete písničku, dokážete dopředu poznat, že bude úspěšná, že to bude hit?
Vůbec ne. Ale snažíte se nějak poskládat věci, které vás inspirují, a někam vás to dovede. Někdy máte vysoká očekávání, ale nakonec to nefunguje. Jindy tomu nápadu naopak moc nevěříte, ale pak se ukáže, že to s lidmi zvláštně rezonuje. Ale je fakt těžké to poznat předem.
Vy jste napsala řadu písní pro jiné zpěváky. Stává se, že někdo říká – tohle je moje oblíbená píseň od Roberty Flack či Diany Rossové – a vy na to musíte zareagovat, že to je vaše skladba?
To se samozřejmě stalo mnohokrát. Ale to je prostě součást toho, že píšete pro jiné umělce. Přesně, jak říkáte – lidé věří, že ten, kdo tu píseň zpívá, ji také sám napsal.
Jste spoluautorkou velkého Cohenova hitu Everybody Knows. Zbohatla jste díky tantiémám?
Měla jsem velké štěstí v tom, že jsem získala skromné živobytí v hudebním byznysu. Asi bych to nepopsala slovem bohatství, ale nemusím denně chodit někam do zaměstnání a přitom mám práci, která je uspokojující a naplňující.
Napadlo vás zamlada, že se budete hudbou živit?
Když jsem poprvé začala psát písničky, neměla jsem ponětí, že za to někdo dostává peníze. Byla jsem mladinká a dělala jsem to z nějakého impulzu. Takže jsem s výdělky ani nepočítala.
V Praze budete hrát v komorním prostředí Divadla Archa. Jak ten koncert bude vypadat?
Budu sama jen s klávesami a pár dalšími elektronickými hračkami. Zahraju písně ze svých dvou desek a EP, které jsem vydala loni. Dojde i na pár skladeb, které jsem napsala s Leonardem Cohenem. Takže doufám, že si to užijí i jeho fanoušci.
Je rozdíl mezi koncerty ve Spojených státech a v Evropě?
Já sama jsem toho po Státech moc nenakoncertovala. Publikum v evropských městech mě bere víc, což je myslím i tím, že jsem zde jela turné s Leonardem v roce 2008. V Americe o hudbu, která je mimo hlavní proud, nikdo moc nestojí.
