Sezn@mka je svým způsobem jednak poučná, neboť dokládá, že divák nikdy nemůže být dost připraven na peklo, které ho čeká, jednak vlastně pozitivní, protože ukazuje Česko jako zemi neomezených možností, kde se najdou peníze pro každou partu neškolených noviců umění. Ovšem ve výsledku je Sezn@mka spíš úkaz než film.
Že je anekdota o ženské pomstě na stárnoucím svůdníkovi nebetyčně hloupá, neobratně vyztužená ohromujícím počtem sponzorských výrobků a zvoleným druhem humoru rozkročená mezi „krávy“ ve slovníku mužů a „hajzly“ z pohledu žen, by člověk ještě přijal.
Jenže navíc sleduje naprosté technické neumětelství. Špatně sejmutý, nevyrovnaný zvuk způsobuje, že dialogům není občas rozumět, případně je překřičí klipová muzika s velmi krkolomnou, leckdy až nechtěně parodickou hudební dramaturgií.
Podobně světelná i barevná hladina obrazu skáče, občas to vypadá, že se kino chystá vypnout elektřinu. O střihu lépe nemluvit a„trik“, kdy se předstírá turbulence v letadle, vyvolá jediný opravdu upřímný smích.
Podstata příběhu se zuby nehty drží nesmyslné konstrukce, podle níž hrdinka v bezbarvém podání Zuzany Kajnarové nezná manžela své nejlepší dlouholeté kamarádky neboli Adély Gondíkové, nikdy ho třeba jen okem nezahlédla, dokonce ani na obrázku, protože se prý nerad fotí. Takže hodinu trvá, než obě svorně zjistí, že záletný milenec první z nich je zároveň životním partnerem té druhé.
Rozhovor s režisérkou"Vůbec jsem nevěděla, jak má scénář vypadat. Teprve když byl na světě a já v knihovně náhodou objevila knížku Škola filmaření, zjistila jsem, že jsem ho celý intuitivně napsala správně," říká režisérka a scenáristka Sezn@mky Zita Marinovová v rozhovoru, který vyjde v pondělí 1. srpna na Ona.idnes.cz |
Vnější stylizace pak silně připomíná směs společenských pořadů o lokálních hvězdičkách a lifestylových magazínů, takže dojde na pózování před objektivem, retušování, líčení, česání, návštěvy fitness center a značkové nakupování ve velkém. Taktéž na propagační výlet s televizním štábem na Kanárské ostrovy, který se zase velice podobá seznamovacím reality show.
Aby švandy nebylo málo, Petr Vondráček coby bratr hrdinky přidá karikaturu homosexuála a Lukáš Pavlásek epizodku hulváta vyznávajícího heslo „stačí jedna schůzka a je dole blůzka“.
Vůbec o herectví se v Sezn@mce příliš mluvit nedá, snad s výjimkou drobných překvapení, k nimž patří, že Gondíková vystupuje sebejistěji než bezradný Langmajer nebo že Martin Kraus vnáší v malé roličce šéfova poskoka alespoň závan přirozenosti do mondénního seskupení více či méně sošných slečen.
Hlavně však historka o potrestaném proutníkovi postrádá dar situační i slovní komiky. Její debutující autorka a režisérka Zita Marinovová sice nepokrytě vzhlíží k Sexu ve městě, jenže bez ironického nadhledu, zato s bolestínskou obžalobou v duchu rubrik dámských časopisů – Milé čtenářky, poraďte, co dělat, když mi ten starý mlsný kocour zahýbá. A v okamžiku hrdinčina vážně dušezpytného výslechu „proč se vy chlapi taháte s mladýma telatama“ se míra trapnosti naplňuje.
Rozumní debutanti se s vědomím vlastních limitů obklopí profesionály. Sezn@mka si myslí, že je nepotřebuje, čímž trestá diváky i sebe. A jak ukazuje letošní várka nadšeneckých pokusů, není sama. Takže sklidí deset procent jako tradiční úlitbu každé prvotině plus pět procent za vzácné záběry, které se povedlo zaostřit.
