Název vyvedený na titulní straně této česko-anglické knihy, je překryt stříbrným povrchem jako na stíracích losech. Způsobí problémy těm, kdo si vazbu chtějí zachovat v původním stavu. Podléhá zkáze, sloupává se, žije.
Zároveň zvědavcům umožní spatřit, co se pod stříbrem skrývá. Princip loterie a stíracího losu koresponduje jak se jménem knihy, tak s podstatou práce grafického designéra.
Chovat naději na výhru, a dokonce ji získat. Mít maximální zisk s mizivými náklady a úsilím - za pouhou desetikorunu, což ještě neznamená, že jde o věci laciné! Navíc akt stírání můžeme považovat za pohodlně vzrušující hru náhody a štěstěny. Tyto faktory nacházíme už v Najbrtově samostatné rané tvorbě.
Kniha Život, štěstí, překvapení je v domácím kontextu průkopnická. Už poetický název napovídá, že nejde o prostý souhrn zakázek, nýbrž že laťka byla stanovena výš: vytvořit publikaci, která by byla portrétem, nesla obsah a náladu, vypovídala o charakteru Studia Najbrt.
Poprvé od revoluce zde vychází monografie (pomineme-li katalogy výstav) zacílená na grafický design. Navíc má šanci - díky známému jménu studia i Aleše Najbrta - přitáhnout k designu a k diskusi o něm hlasy přesahující ghetto branže.
Což je dvojsečné, protože v situaci, kdy veškeré česky vydané knihy o designu v knihovně moc místa nezaberou, musí Život, štěstí, překvapení čelit nebezpečí, že bude vystupovat za obor jako takový.
Vyjít z toho jako umělec
Červenožluté logo Prahy, vizuální styl karlovarského filmového festivalu, programy Divadelního spolku Kašpar, plakáty českých filmů (Marian, Šeptej, Samotáři, Příběhy obyčejného šílenství, Pupendo, Horem pádem…), tvorba knižní edice FotoTorst, obaly a booklety pro kapely Vltava nebo Support Lesbiens, loga a úpravy výročních zpráv pro Agropol či PPF, designové řešení pro hotely Josef nebo Yasmin či aktuální módní řada recyklovaného designu mojemoje.
Výčet projektů dokumentuje univerzálnost studia stojícího na základech někdejší dvojice Najbrt & Lev; v současnosti firma čítá tucet zaměstnanců. Jejich flexibilita a žánrová různorodost je podpořena snahou hledat pro novou zakázku nový jazyk a nové vyjádření.
"Někdo za život namaluje všechny plakáty štětcem, lidé typu Jaroslava Sůry nebo Josefa Flejšara. Grafici, kteří už možná trochu přestávají přemýšlet o tom, jaké téma zpracovávají.
Jsou to v první řadě oni, oni dělají plakát, já, pan Sůra, dělám plakát na závody F1 a udělám ho stejně jako výstavu krajek. To já, Aleš Najbrt, prostě nechci, můj přístup je naprosto odlišný. Oni do prostředí designu, tedy zakázky, vstupují už jako umělci. Já chci jako umělec odcházet," popisuje šéf krédo studia v úvodním rozhovoru s Michalem Nanoru.
Hledání adekvátního vyjádření, oné situace, kdy si téma určuje způsob artikulace, je základním předpokladem úspěšné komunikace mezi zadavatelem zakázky a publikem (filmem a jeho diváky, firmou a jejími klienty), ale především nutností pro vývoj a reflexi designu jako oboru.
"Jde nám o to, vystihnout to silné a podstatné, udělat to přitažlivé a říct o věci pokud možno pravdu," dodává Najbrt. Proto kniha zahrnuje prakticky jen zakázky - je to čestné a dává to smysl, neboť design, který neobstojí, neplní svou funkci, nemůže být v pravém slova smyslu designem.
Studio Najbrt učinilo v knize jedinou výjimku - zveřejnilo firemní koncept pro Český Telecom, který byl v poslední chvíli zadavatelem stopnut. V monografii tato kapitola dává spíše nahlédnout do zákulisí zrodu velkého projektu a často delikátní komunikace mezi grafickým studiem a klientem, než aby demonstrovala vlastní design.
Designér jako průvodce
Vyzdvihuje-li Najbrt služebnost tématu a brání-li se stylové definici, která by svazovala jeho sólové práce (například podoba týdeníku Reflex či velkočasopisu Raut z počátku devadesátých let) i tvorbu studia, tedy popírá-li rukopis, dělá to ze strachu, aby neskončil jako rutinní řemeslník.
Pokud pomineme zjevné formální konstanty určitých období - ostrý expresivní styl inspirovaný jak českým kubismem, tak britským časopisem The Face, grafickými veličinami jako Neville Brody či Peter Saville (Reflex v letech 1990-1994), nebo akcentování pop-artu a radostné oblosti v druhé polovině devadesátých let, nebereme-li toto všechno v úvahu, dopracujeme se ke způsobu práce, který je pro Studio Najbrt klíčový.
Nejlépe se to projeví, když se zastavíme u zakázek dělaných s ohledem na interiér, ať už jde o hotely Josef a Yasmin, o restauraci Zahrada v opeře nebo o kavárnu Dynamo.
Design se v těchto pražských interiérech naplno projevuje jako organizátor prostoru, vede návštěvníka hotelem, orientuje ho v jídelním lístku, zprostředkovává mu okamžitý vjem o zařízení, v němž se ocitl. Design zde funguje jako průvodce.
To lze jako způsob přemýšlení aplikovat i na "zbytek" produkce Studia Najbrt - na obaly cédéček, dramaturgii fotografických knih, na filmové plakáty. Divák - konzument designu - je veden (často sváděn, naváděn nebo zaváděn) k vytváření vlastní představy o povaze hotelu, filmového festivalu nebo průmyslového koncernu.
Ze všech možných směrů, jimiž se taková cesta může ubírat, Najbrt vždy volí tu přímou - za přispění humoru, který diváka hladí po srsti, málokdy je ironický nebo poťouchlý.
Přední britský teoretik designu Rick Poynor v předmluvě pro Život, štěstí, překvapení tento odlehčující humor klade do středu úspěchu Studia Najbrt. "Chci dělat věci srozumitelné lidem, kterým je ta věc určena… A snažím se myšlenku vyjádřit co nejjednodušším způsobem. Ve studiu si ze mě dělají srandu - přemýšlím, jak by se něco dalo zlepšit, a vždycky řeknu: ‚Hlavně by to mělo bejt jednoduchý...‘ To už mi za zády chcípají smíchy. Ale takový jsem byl vždycky," popisuje Aleš Najbrt.
Milovník F1
Úsměv, smích, humor v pojetí Studia Najbrt není obsahem sdělení, nýbrž prostředkem, způsobem předání myšlenky. Humor tu slouží především svižnosti a proklamované jednoduchosti. Najbrt se tak projevuje jako skutečný milovník F1, kterého zajímá maximální rychlost a chuť být v cílové rovince první.
Humor nepoužívá pro legraci, nýbrž pro akceleraci, zrychlení. Divák u něj na oné "grafické cestě" pochopí sdělení zkratkou. Aniž by si stačil všimnout, kudy vlastně jel - a už je ve finále! Názorně se to ukazuje v čerstvém projektu módní značky mojemoje, za nímž stojí Najbrtova tvůrčí partnerka Zuzana Lednická.
Mojemoje recykluje trička nakoupená v secondhandech a bezostyšně je přetiskuje hamounským logem. Dá se to chápat jako provokace od oboru (grafický design), který je sice všudypřítomný, ale přesto (možná právě proto) neviditelný. Popíchnutí k reflexi a ke zjištění, že v okamžiku, kdy do hry vstoupí obsah a sdělení, nic jako ne-design neexistuje.
STUDIO NAJBRT: Život, štěstí, překvapení
Editor a text Alan Záruba, rozhovor s Alešem Najbrtem vedl Michal Nanoru, úvodní slovo Rick Poynor, překlad Robin Cassling, grafická úprava knihy Zuzana Lednická, fotografie různí autoři. Vydal Torst ve spolupráci se Studiem Najbrt, Praha 2007, 272 stran, náklad neuveden, doporučená cena 950 korun
