Setkání s perfektním řemeslem, šarmem a krásou

Třicet let po vydání své první desky se skupinou Roxy Music se sedmapadesátiletý zpěvák Bryan Ferry hlásí s jedenáctým sólovým albem Frantic, na němž je znovu romantikem a mužem vytříbeného vkusu. Na minulé desce As Time Goes By přišel s objevnou interpretací taneční hudby třicátých let, tentokrát nabízí směs od nejlidovějšího folku po seriózní rock. Jediným, co sjednocuje písně, je zasněný a typický, lehce afektovaný Ferryho zpěv.

V bluesrockových a folkových skladbách se Ferry na novince blýskne skvělou hrou na foukací harmoniku; jsou to písně, k nimž tento nástroj odjakživa patří: Dylanovy It´s All Over, Baby Blue a Don´t Think It Twice nebo klasický bluesový standard Goin' Down. Nástroj tu vytváří zvláštní kontrast k zasněnému hlasu. Navíc představa, že by tento odjakživa silně stylizovaný rocker někdy zpíval s louisianskými lidovými hudebníky zlidovělé Goodnight Irene, by před vydáním téhle desky byla skoro absurdní. Ale je cítit, že právě tyto skladby si nejvíc užívá.

Dalším snem, který si Ferry splnil, je hostování sopranistky Mary Nelsonové v truvérské písni o králi Richardu Lvím Srdci, jež je zároveň novou variací na hlavní motiv Ferryho tvorby. Král Richard je - podobně jako Ferry - „muž posedlý láskou“.

Bryan Ferry: Frantic

It´s All Over, Baby Blue
Cruel
Goin´Down
Godess Of Love
Don´t Think Twice, It´s All Right
Nobody Loves Me
Ja Nun Hons Pris
A Fool For Love
Goodnight Irene
Hiroshima...
San Simeon
One Way Love
I Thought

Celkový čas: 47:18

Původní skladby desky pak připomínají specifický hudební jazyk Roxy Music - na pokraji mezi hutnou, elegantní taneční hudbou a rockem. Ferry, proslulý chorobným strachem z nedokonalosti, si místy dopřával luxusu až čtyř sólových kytaristů, z jejichž sól slepoval jak doprovod, tak mezihry. Nejzajímavější je v této souvislosti píseň Hiroshima, kde se setkávají dva kytaristé z jiných světů - hardrocková legenda sedmdesátých let Robin Trower a symbol dnešního britského experimentálního rocku Jonny Greenwood z Radiohead.

Dalším požitkem, který si Ferry dopřál, jsou špičkoví producenti a aranžéři. Rhett Davis se podílel na nejlepších deskách Roxy Music a zvuk, který na Frantic vytváří, je podobný jejich nahrávkám ze začátku 80. let. Dave Stewart z Eurythmics se pokoušel dlouhá léta uchytit bez Annie Lennoxové. Jako producent vždy odvede poctivou práci, ale veřejnost ho přehlédne. Goddess Of Love, poklona Marilyn Monroeové, kterou pro Ferryho album vybrousil, patří k muzikantským vrcholům desky. Možná, že větší úspěch však bude mít nová verze osmatřicet let starého hitu Cliffa Bennetta One Way Love, která je nejchytlavější písní alba. Pokud ovšem dnešní mladí kupci desek ještě o tak starou rockovou hvězdu jako Ferry vůbec stojí.

Třetím důležitým tvůrcem zvuku je Brian Eno. Nemá na desce sice žádný producentský kredit, ale detaily vylupující se ze zvukové hmoty po několikátém poslechu mají jeho typický rukopis, jak ho známe třeba z nahrávek U 2. Eno s Ferrym v Roxy Music společně začínali a Frantic obsahuje jejich první společné nahrávky po pětadvaceti letech. Se závěrečnou skladbou I Thought se budou ve svých biografiích určitě pyšnit.

Od začátku devadesátých let platí, že každá nová Ferryho deska je setkáním s krásou. Ocení ji hlavně ti, kdo mají za sebou stovky hodin nejvybranější hudby, kdo milují zpěvácký šarm a poctivé muzikantské řemeslo.

Bryan Ferry: Frantic - obal CD, (c) 2002.