Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Proč soudruzi za perestrojky zakázali seriál Vlak dětství a naděje

  6:59aktualizováno  10:33
Nejen průpovídka „Na tragickej život jsem já pes“ v podání Heleny Růžičkové proslavila Vlak dětství a naděje. A nejen polistopadovou generaci možná překvapí, že i protiválečný seriál zasazený do let 1937 - 45 skončil v trezoru.

Ze seriálu Vlak dětství a naděje | foto: ČT

V pátém svazku edice Film a dějiny s podtitulem Perestrojka/přestavba se připomíná, že Vlak dětství a naděje původně vznikl k výročí osvobození v roce 1985, ale nakonec nesměl do vysílání. Proč? „Lze usuzovat, že zásadně vadila postava Josefa Pumplměho (Stanislav Zindulka), bývalého legionáře a masarykovce. Seriál také nijak neakcentoval komunistický odboj a výhrady mohly být vzneseny i k zobrazení osvobození Brna,“ vysvětluje v knize Petr Bednařík.

Fotogalerie

Na obrazovky se Vlak dětství a naděje dostal až na jaře 1989 a ještě pokoutně, v podvečerních časech, bez propagace, po dlouhém nátlaku na režiséra Karla Kachyňu, který odmítal cokoli upravit.

Publikace filmových historiků zmiňuje i jiné kuriózní případy z doby gorbačovského uvolnění, kterému se zdejší režim dlouho bránil. K televizní praxi se vztahuje třeba první pokus o nekonečný komediální seriál s aktuálně dopisovanými a natáčenými epizodami.

Jmenoval se Malé dějiny jedné rodiny. První díl se objevil v srpnu 1988, poslední začátkem podzimu 1989. Zákaz přišel přímo z nejvyšších stranických míst, protože herci začali podepisovat protirežimní petice, chodili na manifestace a pomalu už nezůstal nikdo „spolehlivý“, kdo by se dal podle představ soudruhů obsadit.

Zajímavý je rovněž doklad, jak těžko se ještě v druhé půli 80. let, kdy z Moskvy přicházela takzvaná „glasnosť“ čili otevřenost, u nás prosazovaly snímky o politických procesech, třeba dílo Jen o rodinných záležitostech. „Nazrál čas, abychom se i my jako - bohužel poslední - socialistická kinematografie vyslovili k tematice deformací 50. let,“ cituje kniha; film se nakonec dostal do kin až po pádu komunismu.

V neposlední řadě se publikace věnuje velmi pomalému a váhavému návratu trezorových nebo takzvaně „pozastavených“ snímků do distribuce. Mezi prvními dostaly opatrný pardon soudní drama dua Kádár-Klos Obžalovaný nebo hořká komedie Miloše Formana Hoří, má panenko, u nás koncem 60. let zakázaná a současně nominovaná na Oscara.

Autor:




Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.