Stačí vidět znělku nového seriálu, její barvy, stylizaci, rychlý střih a je nad slunce jasno, že tenhle tvůrčí tým se rozhodně neděsil privatizace Nemocnice na kraji města a neslzel nad údělem mlčenlivé Iny.
S Redakcí nastupuje generace, která se na staročeské návsi nudí, z malebné okresní idylky dostává kopřivku, a pokud už z kina uteče k seriálu, čeká od něj vtip na vtip, akci na akci, rozruch na newyorské burze - anebo aspoň na novinářské půdě.
Profesní seriály jsou vděčné, i když zrovna novinařina má háček. Čas ani události se tu sice nezastaví, z nicotnosti se co chvíli zrodí případ přesně tak, jako v prvním dílu zprávička o výstavě přerostla v detektivku s nekrologem, věci soukromé a služební se řeší s nezbytnou dávkou cynismu, jímž si pomáhá každé řemeslo a v němž je Redakce ještě opatrná.
Jenže do seriálů o lékařích či vojácích se novináři nikdy neobují s takovou rozkoší jako do těch, jejichž zázemí mají v malíčku.
A tak si autoři ještě párkrát vyslechnou, že spisovným jazykem spolu redaktoři rozhodně nešvitoří, že šéf nevolá tiskárně "Pozastavte tisk!" třikrát do týdne kvůli každé polosenzaci, že uzávěrka je vyšším zákonem než porada.
Ale právě tak mohou uvážliví agenti české BIS zpochybňovat potřeštěné metody kolegy Jacka Bauera z cyklu 24 hodin a stejně diváka nezaženou.
Redakce má výhodu všudypřítomné a přiznávané nadsázky. Je to humor jasně velkoměstský, mírně zasvěcenecký, sebeironický i v osobních motivech, v nejlepších okamžicích jen suše troušený na půl úst podle anglosaské tradice.
Stručné "Zvykej si, holka!", jímž zralá dáma odpoví na stesk nemocné holčičky, že se v posteli nudí, by slušelo i metropolitním americkým hitům typu Sex ve městě.
Redakce se jim blíží také sitcomovou stavbou soustředěnou na pár základních prostředí, která přitom nemusejí nápady omezovat. Asi se tady vypije ještě dost zbytečné kávy, ale zároveň už start ukázal, že i v kulisách kanceláře se dají sehrát mile praštěné situace, jako je focení vodního pólisty na sucho.
Ostatně improvizace, záplaty, záskoky, výroba iluzí na koleně a zázraků na počkání, to je vděčný obraz světa pro moderní seriál. Lehká ledabylost může odchovance české školy dramatického prožívání zaskočit, ani všem hercům není vlastní.
Ale jestliže už Redakce nevděčnou cestu divácké převýchovy nastoupila, neměla by se krotit, ale ještě přitvrdit. Zrychlit slovní přestřelky, drama shazovat a úsměv zmrazovat ráz na ráz, klidně se pustit i do smíchu z ložnic. Může ztratit jen diváky - ale ani slavní Přátelé jich v Česku nenašli milion. A přežijí to.
