Po realizační stránce se projekt může směle měřit se zahraniční produkcí. Více než slovy vypráví obrazem, barvami, náladou, akcí. Má onu chladně neosobní atmosféru prosklených prostor a narušených vztahů, jíž se vyznačuje severská vlna, a herce, kteří se v ní pohybují o to nenuceněji, že nejsou příliš „provaření“.
Nesporné filmařské ambice projektu, který režijně zcela hladce zastíní žánrově příbuzný Atentát z produkce Novy, však narážejí na dvě scenáristické slabiny. Rozvržení tandemu pátračů - investigativní reportér a dívka s hackerským talentem - připomíná Larssonovo Milénium a korupční zločiny prorostlé do státní správy se už tak přemnožily, až vyčpěly.
Obě pochybnosti však má HBO na koho hodit: nejde totiž o domácí originál, nýbrž o českou verzi stejnojmenného norského projektu. Klišé novináře v roli detektiva, policejní komando v redakci, tunelování, uplácení a umlčování, lobbisti, ministři, státní zástupci, všechno je to z dovozu.
Naštěstí však vedle realizační bravury má Mamon výhodu ještě ve vypjaté rovině rodinných vztahů, kde se z nepřátel mohou stát spojenci, z lotrů hrdinové a z trpitelů mstitelé. Tady lze rozehrát silné drama - byť se novinář zdráhá přijmout výchozí tezi, že by směl psát o členovi vlastní rodiny. Takový střet zájmů si mohou dovolit pouze seriálové noviny.
