Herečka Katherine Parkinsonová v seriálu Humans

Herečka Katherine Parkinsonová v seriálu Humans | foto: AMC

Točit komedie mě baví víc než sci-fi, říká herečka z Ajťáků a Humans

  • 4
Herečka Katherine Parkinsonová se proslavila rolí Jen v populárním seriálu Ajťáci. Nyní září v seriálovém sci-fi dramatu Humans, který 23. října odstartoval na kanálu AMC. „Už první epizoda seriálu nás přivádí k myšlenkám o tom, co to vlastně znamená být lidská bytost,“ říká.

Vaše postava v seriálu Humans je na první pohled vyrovnanou a úspěšnou ženou. Ale ve skutečnosti něco skrývá.
Ano, je to komplikovaná minulost, kterou Laura tají před svým manželem. Jenže čím déle jejich vztah trvá, tím méně je Laura schopná mu svou minulost osvětlit. Ale v zásadě má se svým mužem a dětmi pěkný vztah. Jen prochází špatným obdobím.

Co vás na seriálu oslovuje?
Ačkoliv nejsem moc nakloněna sci-fi žánru, zaujal mě filozofický dialog, kterým začíná. Už první epizoda seriálu nás přivádí k myšlenkám a rozmluvám o vědomí a o tom, co to vlastně znamená být lidská bytost. Vzpomínám si, že jsem četla něco od Johna Locka o vědomí a identitě, co vás dělá tím, kým jste. První kapitola, kterou jsem přečetla unavenýma očima s mým třítýdenním miminem, mě donutila přemýšlet o hodně věcech.

Určitě i o úloze robotů v našem světě. Dělala jste si nějakou rešerši před natáčením?
Můj průzkum spočíval hlavně ve čtení scénáře. Ale s kolegy jsme si vyměňovali články pojednávající o umělé inteligenci a podobných věcech. Pořídila jsem si také knihu The Ghost in the Machine, ale bohužel to zatím zůstalo nepřečteno. I když mám pár úžasných fotografií svého dvouletého dítka, jak to čte s velkým zaujetím, nejsem úplně přesvědčená, že z toho všechno chápe.

Vyrovnala byste se s tím, že by o děti pečoval robot-synth?
Určitě. Jsem z té představy nadšená. I když je to jen umělá bytost bez citů, dítě si k ní i tak vytvoří vztah. Protože je dítě dobře čitelné a synth dostatečně sofistikovaný, aby nahradil skutečné rodiče, tvůrci vytvořili zajímavé scény, kde Laura pociťuje zranitelnost, která se jí zmocňuje, když není u dětí. A já musím říci, že jsem se taky tak trochu cítila, když chodím do práce. Měla jsem pocit, že své děti ztrácím. Ztotožnila jsem se s pocitem toho, jaké to je udělat kompromis, odloučit se od dětí a nechat je hlídat někým jiným.

Co je podle vás v seriálu hlavním údělem synthů?
Umožňují lidem, aby mohli být lidštější. Berou si na sebe nudné všední činnosti, abychom mohli být básníky nebo abychom dělali něco, co nás dělá více lidmi.

Jaké domácí práce byste s radostí přenechala synthovi?
Já bych chtěla mít syntha jako gurmánského šéfkuchaře. To by byl pro mě ideální scénář. Když pracujete celé hodiny na natáčení, je nemožné se správně stravovat, pokud nemáte někoho, kdo by vám uvařil dobré jídlo.

Zahrála jste si v mnoha komediích, v neposlední řadě v Ajťácích. Vidíte rozdíl mezi natáčením dramatického sci-fi, jakým je Humans, a humorného sitcomu?
Myslím, že každá práce vyžaduje rozdílné dovednosti. Ale všechno je to o scénáři. Pokud je dobrý, všechno, co musíte udělat, je porozumět mu. Nemusíte dělat nic jiného. Ale abych odpověděla na vaši otázku, jestli bych brala to, nebo ono, tak se obávám, že bych šla spíše do komedie. Ale to jen kvůli tomu, že se ráda směju.